Hurts potřetí. Takhle (foto) i takhle (video) si představuju pány z novodobé sekce joy division. Blbý je, že se mi to líbí. A včerejší koncert v Berlíně s pěti novými, daleko rockovějšími kousky byl super. Pět hodin tam a pět hodin zpátky jsem v mikrobuse propovídala s Tondou. V noci, když nás tlustí Maďaři kopali ze spaní do zad, ze střešního okýnka na nás čůrala sražená pára a na hlavy nám na střídačku padaly bundy a kabáty, se ten životní speed vážně hodil. Bezvadnej den, díky za něj.
http://www.youtube.com/watch?v=DK81edShkXI
New York, lookin‘ down on Central Park
Where they say you should not wander after dark
New York, like a scene from all those movies
But you’re real enough to me, but there’s a heart
A heart that lives in New York
Na jaře, po osmi letech. Těším se strašně moc. Pamatuju si ještě něco? Určitě nebude tak strašná zima jako tehdy v březnu. Tahám starý album a z něj pár nepovedenejch, ale radostnejch fotek China Town, Central Parku, Financial Distriktu, odkud jsem tehdy z budky volala domů, jen tak, ahoj mami a tati. Takový ty fotky, co se s filmem muselo jít do fotolabu na Dejvický a pak se tejden čekalo.
Ano. Uzená plochá žebírka, to jsem já.
Tuhle výlohu na Strossmayeráku prostě miluju. Někdy si tam budu muset koupit aspoň deset deka kůžek.
I když, jestli socialistická vláda sníží daně…
Fischer, kníže, Franz či Zeman,
ČRo hrá stále Elán.