Léto 2014

Přišel_f.l. věk, kdy ráda jezdím na chalupu. Pomalu prodlužuju dýlku pobytu – jednodenní výpady střídá přenocování – a rozšiřuju záběr aktivit. Sekám trávu, prořezávám větve, stavím přístřešky pro dříví, čistím zahradu i dům a voila, poprvé v životě jsem na chalupě s kamarádama opékala buřty!
V předletním horku jsem na louce za zahradou vyhloubila ohiště, kde jsem celý odpoledne pálila mrtvý živý plot, lámala ho přes koleno (a večer se vlastně ani nedivila, že místo stehen mám dva gigantický H&Mtomy).

Ráno se dá na zahradě v klidu snídat a k tomu číst. Je to vesnický klid, ke kterýmu patří cirkulárky, ovce, ptačí mix i zvuk motorů. Večer fantastický koupání v jezírku s tím nejmelancholičtějším výhledem do kraje, kterej mám tak ráda; ticho, klid a čas, co se tetelí jako vzduch v horku. Za chvíli přibyhou houby a borůvky a bude to ráj bez výhrad.

Jezírko

IMG_7542

Včera první letní den. Ostrovní festival a taky třešně na Národní, trojrozměrná poznámka v proudu slov. Na festivalu mě moc bavil set Garden City Movement, který jsem objevila během spolupráce se akcí Dny Jeruzaléma v Praze (vypadalo to na nich tak:)

Dny Jeruzaléma v Praze

a ráda je teď poslouchám. Zapadá to do pozvolného procesu výměny krve. Zpěvák na koncertě vypadal, jako kdyby řídil tramvaj, napůl autopilot, napůl soustředěně.

Stejně tak teď ráda poslouchám Kamp! a jejich nový singl, který pro mě objevil Ondra, když psal článek o ostrovních tipech.

V písničce A New Leaf slyším vlaštovky, moře + letní dream pop a včerejší noční koncert v Roxy jsem si užila jak dlouho nic. Vlaštovky mi v hlavě pískaly celý večer, byly tam i ve chvíli, kdy jsem čekala pod pódiem na začátek. Kapela přišla a představy plynule překulila v realitu, A New Leaf to celý otevřel. Nádhera.

V srpnu přijedou Pet Shop Boys. Na tuhle zprávu jsem čekala skoro celý rok, a když konečně přišla, ukázalo se, že věci jsou zase o pár matic posunutý. Změní se asi jen tehdy, když je nechám plynout. Anebo si člověk taky někdy musí umět o věci říct?

Jestli nemáte na léto co číst, doporučuju Finklerovskou otázku od Howarda Jacobsona. Chytrá knížka o židovský identitě je plná nekorekntích vtipů, z toho by se Česká televize posrala v kině.

Tudy se chodilo

Odrazit si patu.
Vyrazit si dech.
Vyrazit si zub.
Zarazit si hřebík do nohy.
Šlápnout do vosího hnízda.

To všechno jsou zranění, který mě úplně děsí (a který by se mohly stát v létě na táboře. Samozřejmě že těsně poté, co si začnete zpívat poslední prázdniny/tomu se nechce věřit/a jsme tam velký že/se to nedá změřit). Zpívala jsem si to, když jsem stála v tůni a koukala na celej ten krásnej živej organismus na posekaný louce, slunce svítilo, nebe modrý jako jenom tady, už dvacet let. Nejhezčí místo, nejlepší zpívání u velkýho ohně do dvou do rána, nejvíc zážitky, i když teď už spíš jen nostalgie, jak všichni odpadaj do svejch životů.

Doufám, že to tam na břehu Kosáče i letos dojedou ve zdraví, bez hřebíků, vos a se všema prvníma, druhejma i třetíma zubama.

4 dny v pohybu

Za poslední čtyři dny jsem odřídila přes 800 kilometrů. Slyšela jsem hrát asi deset kapel, viděla jsem tři filmy, opravila jednu sprchu, dvakrát vjela do protisměru, nasbírala koš šišek a uvařila houbový rizoto. Minimálně deset minut jsem se tvářila jako kuní ksicht, ale taky jsem si užila dva hezký dny s Jirkou, jednu hezkou procházku po Huti a závod v superobřím slalomu. Trať stavěl trenér srnek a koček.

K letošnímu Rock for People jsem si sestavila takovej represivní žebříček. Já vím, daleko lepší by bylo, kdybych tady vypisovala, co všechno se povedlo a kdo fantasticky zahrál. Ale kdepa. Letos to – až na výjimky, samozřejmě – nebyl fesťák pro moje folkový uši… (co kecáš? Ani Buty jsi nedokoukala. To je pravda, po Tramtárii jsem šla, ale už chyběl jenom kousek do konce). Takže trocha zákazových a příkazových značek:

  • zakázala bych házet do publika kelímky s ledem
  • zakázala bych Levellers, aby zněli jako Divokej Bill ( i když chápu, ta dvě "el"…)
  • zakázala bych zvukařům zahraničních kapel v E2 stanu, aby si nenechali poradit od tuzemských zvukařů, kteří podobných koncertů štelovali desítky (to se týká třeba Keleho)
  • zakázala bych ožírat se tak, aby se padalo a polejvalo mi nohy pivem
  • zakázala bych pršet, když se jedni snaží, aby to byla hezká akce…
  • …no a úplně hrozně by se mi líbilo, kdyby na RfP příště hráli RHCP, R.E.M. a KoC.

Vždyť víš, takoví ti kluci s polodlouhejma vlasama.