Za poslední čtyři dny jsem odřídila přes 800 kilometrů. Slyšela jsem hrát asi deset kapel, viděla jsem tři filmy, opravila jednu sprchu, dvakrát vjela do protisměru, nasbírala koš šišek a uvařila houbový rizoto. Minimálně deset minut jsem se tvářila jako kuní ksicht, ale taky jsem si užila dva hezký dny s Jirkou, jednu hezkou procházku po Huti a závod v superobřím slalomu. Trať stavěl trenér srnek a koček.
K letošnímu Rock for People jsem si sestavila takovej represivní žebříček. Já vím, daleko lepší by bylo, kdybych tady vypisovala, co všechno se povedlo a kdo fantasticky zahrál. Ale kdepa. Letos to – až na výjimky, samozřejmě – nebyl fesťák pro moje folkový uši… (co kecáš? Ani Buty jsi nedokoukala. To je pravda, po Tramtárii jsem šla, ale už chyběl jenom kousek do konce). Takže trocha zákazových a příkazových značek:
- zakázala bych házet do publika kelímky s ledem
- zakázala bych Levellers, aby zněli jako Divokej Bill ( i když chápu, ta dvě "el"…)
- zakázala bych zvukařům zahraničních kapel v E2 stanu, aby si nenechali poradit od tuzemských zvukařů, kteří podobných koncertů štelovali desítky (to se týká třeba Keleho)
- zakázala bych ožírat se tak, aby se padalo a polejvalo mi nohy pivem
- zakázala bych pršet, když se jedni snaží, aby to byla hezká akce…
- …no a úplně hrozně by se mi líbilo, kdyby na RfP příště hráli RHCP, R.E.M. a KoC.
Vždyť víš, takoví ti kluci s polodlouhejma vlasama.