Blízek here, David soon left

Jsou víkendy jako odbočky, jiný patro a jiný tempo.

Třeba minulý týden. Z Wenzigovy jsme v pátek s Jiřím odjeli už chvíli po třetí. Kdyby nás nestihly ty obrovský kroupy na jižní spojce, možná, že jsme do Říček dorazili ještě za světla. Nakonec to ale bylo úplně jedno, protože cestou jsme stačili ještě Kunětickou horu (impulzivní rozhodnutí), zmrzlinu (letní chuť), konečně-krajinu-podél-Bezpráví (kterou znám z vlaku a dosud jsem si myslela, že i z oblíbené literatury; krása meander Tiché Orlice otestovaná na vlastní oči, literaturu se mi ovšem zatím dohledat nedaří) a navrch ještě noční hrad Potštejn.

Pratetin mlýn v Říčkách v Orlickejch patří do skupiny "detašovaný pracoviště ráje." Naposledy jsem tu byla někdy před třinácti lety. V zimě. Od tý doby se toho samosebou dost změnilo, například vystřídaly se doby a prateta umřela. Kluci se teď o mlýn starají plnou parou vpřed a krásy spíš zůstávaj anebo přibejvaj.

Sobotní ráno jako vymalovaný (Vlaštovka vám ukáže, jak moc)

a strojovnu jsme vyklidili cobydup, až se nám tomu nechtělo věřit. Našli jsme při tom spoustu různejch artefaktů…

…a Babinskýmu to v pracovním děsně seklo.

Stihla jsem i bramboráky na peci a pak taky procházku se sběrem hub. Košík jsme nechali za náhrobkem u kostela a obkroužili Říčky, léto v kopcích kolem, podzim ve vzduchu a zlatý listí co nevidět. Večer jsme se nevydali za ostatními na Ejhle, loutku do Žamberka a zůstali jsme v chalupě. Topili jsme, pili víno, hráli a zpívali Redla a Beatles a v noci nám na bříškách naskákaly puchejřky.

I v neděli bylo krásně. Střecha, dříví, dobroty, Vlaštovka upekla v peci pišingr a po tom pišingru jsme vyrazili. Čekal nás hrob pana Píči na hřbitově v Liberku (Jiří si chtěl zkompletovat dvojici, prý má už vyfocenej hrob kapitána Libora Kundy). Nakonec se ukázalo, že pan Píča bude spíš pan Píč (a taky že v Liberku mají úplně nádhernej dřevěnej kostel a zvonici).

Z Liberka(u?) je to jen coby kamenem dohodil do Rychnova nad Kněžnou (= říčka). I tohle město jsme poctivě prošmejdili, židovské "město" a Poláček, Jaroušek v sousoší Bylo nás pět, Santiniho přestavba obrovskýho kostela Nejsvětější Trojice v prostorách bývalé piaristické koleje a všudypřítomný František Martin Pelcl, kterým to všechno začalo. Nikdy by mě nenapadlo, že je tady toho tolik.

Ale žádné otálení, ještě nás čeká zámek Častolovice. Je obklopenej krásným parkem (každá růže má svoje jméno) a v parku je jako stát ve státě ohrada s jelenama a daňkama. Vydržíme tam asi hodinu a sníme magnum. Na místním hřbitově najdeme několik Benešů, ale žádný asi nebyl ten, kterýho jsme hledali. Domů jsme přijeli před desátou. Odpočatá a narvaná zážitkama. Díky. Tahle nesmí chybět.

—————————–

Na MS ve Whistu jsem včera v Huti poprvé položila -23 a po letech postoupila aspoň do druhýho kola. Pro příští ročník plánuju plastiku kopí, jestli mi ji teda Whist Club Lome proplatí.

"Blízek here, David soon left? Co to je?"
"No přece ty bájný pratetiny cedule."