Čirá krása, řekla bych.
———-
S pravidelnou přesností na dvě desetinná místa se poslední dobou budím v 6:00. Nevím, co to do mě vjelo. Myslela jsem si, že brzké buzení se znamená stáří, maturitu nebo návštěvu lékaře. Nic podobného jsem však u sebe v minulých dnech nezaznamenala. Ještě se podívám pod postel.
Abych to ale nezamluvila. Hudební zážitky.
Nejdřív přišel Harmasan a Noha band u Rafa. S celou partičkou prámých znima, pivo v parčíku a pak garáž. Noha bude brzy křtít (konečně) tu onu desku, novou desku se staronovejma písničkama. Moc se na ni těším, u Rafa jim to hrálo výborně, Kalifuk pak v hospodě říkal, že po dlouhé době. Nevím, nedokážu posoudit, kdy jsem je slyšela naposledy? Ad Kalifuk. Rok jsme se neviděli. Stárne víc než ostatní, zdá se mi. Hlavně když se opije. Na Hanspaulce jsme ještě se Štěpánem seděli až do dvou do rána. K. říkal, že umřela Kateřina, co s ní tehdy chodil. Mladá holka, kterou sežrala rakovina. Jasněže šok. Nikdy jsme se nekamarádily, protože jak se můžete kamarádit s holkou kluka, se kterým byste chtěli být místo ní a na pořád. To ale neznamená, že jí přejete zlý věci, to se rozumí, nepřejete je samozřejmě ani její rodině, nikomu. Achjo. Domů jsme přišli ve tři, protože některý věci se nemění ani po deseti nebo kolika letech, ani po dvou dětech a novým místě bydliště; je to zvláštní, jak se to nemění, jenom se to trochu posouvá. Do míst, kam já už nemůžu. Oprava: Můžu, ale nechci. Z toho jsou, jak víme, jen spálený srdce v počtu kusů dvě a víc.
Nagasaki Hirošima
A potom Neckář s Doubravánkem. Když nás Jaromír s Dušanem pozvali na desku Dobrý časy, měli jsme velkou radost. Ještě větší radost jsme měli, když nás pozvali na křest. Dva vyprodaný křty ve Švanďáku, dva obrovský comebacky, dvakrát lišák na pódiu, dvakrát vzpomínky na Šíleně smutnou princeznu, dvakrát myšlenky na jeden zachráněnej život. Dvakrát tři naše/jejich písničky, dvakrát husí kůže ve chvíli, kdy soprány přejdou v Tajemství o oktávu výš, kdy Marek pouští na zem noty a jenom kýve rukama, kdy Švejdík zvedá klobouk a otáčí se na nás, protože všichni slyší, že tohle je prostě fantastický.
Tajemství
Návštěvy u pana Petra se ustálily na jeden krát za tři týdny. Myslím, že to pomáhá, i když jsou chvíle, kdy v sobě mám takovýho hnusu a zlý energii a závisti, že bych si dala nejraději na holou. Některej výkon holt stačí jen v určitým věku – a pak už ne. Pak už je z kola ven. Co s tím. Probereme to příští týden (Themen Neu/Aktuell).
Včera jsme byli s Luckou, který to s břichem sluší čím dál víc, Ondrou a Igorem na večeři v NOI. Zapomněli na nás, tak se nám revanšovali lahví vína. Igor: "Chcete mě? Ne? Tak ham." Nevyzní to vtipně, tady ani náhodou. Ale vtipný to bylo. Neumístíte kočku, tak ji pani Marta zblajzne. A proto vypadá tak dobře, jak jsme viděli na křtu Dobrých časů.
Běhám, bruslím, u kola jsem si nechala vyměnit vidlici.
Já běhám
Já bruslím
Já gryžem
Pitbull Terier.
Rydlo. Vrták. Slavík. Tohle nářadí, co před mým bytem staví metro, mě nepřestává fascinovat. Stejně jako skutečnost, že manžel se přijde do nemocnice za svým nemocným dítětem a ženou podívat až za tři dny a místo toho jede s milenkou na výlet.
Chystám se teď dvakrát do Dejvickýho, byla jsem v Rubínu na Federer – Nadal. S Ondřejem, kterej má potíže se včasným příchodem, prý to začíná léčit. S čím však potíže nemá, to je bejt chytrej, chytrej tak, že je to někdy hrozně těžký stíhat. A tak moje největší výhoda ten večer byla hezká růžová sukně. Druhý den jsem si pustila Trainspotting po šestnácti letech. Ad filmy: Diktátor docela ano, Le Havre taky docela ano, teď se těším na Urbanized.
Květen je měsíc narozenin, jen v Doubravánku he má v květnu Štěpán, Marek, ex Koto, ex Tomáš, Johanka a Bohdan, všechno se to slavilo ve Stromovce a v Cafe Lajka a ještě se to slavit bude V Lese (eh, ano, tam), upeču piškotovej dort podle receptu babičky, konečně to udělám přesně tak, jak se má, a budu doufat, že se mi to konečně podaří. Tam je vám takovejch úskalí; mouku jen jemně vmíchat, počkat, až všechno vychladne, aplikovat parní lázeň…
Dneska má narozeniny Igor a svátek má Ferdinand, Franz Ferdinand. Walk Away, těším se na RfP.
étě pojedu na týden do Londýna. Budu chodit městem sem a tam a obejdu taky všechna místa, o kterých se zpívá v mých oblíbených písničkách. Prohlídnu si je, vyfotí a udělám z toho foto/audio seriál. Začnu samozřejmě na St. Martin´s Lane. 