Archiv rubriky: Nezařazené

Prosinec

Vždycky se mi líbilo – nebo alespoň se mi to zdálo hodně vznešené, když měl někdo za jménem jako povolání básník. Jiří Dynka, básník. Vzpomněla jsem si na to dneska, když jsem pročítala sobotní anketu Lidovek Kniha roku.
Čím se asi takový básník živí? Jestlipak skládá básně osm hodin denně a za každý slušný verš dostane z grantu EU třeba dvě koruny? No a nelákaj ho potom přesčasy? He?
HS, skautka. HS, lhářka.
Radši asi ne, no.
Z posledního měsíce mi utkvělo několik večerů. Na konci listopadu jsme měli celopracovní večírek, spousta lidí v Solidní nejistotě. Byl to ten večírek, od kterýho nic nečekáte, protože jste tak trochu nachlazený, víte, že nevyhrajete v tombole, protože v tombolách prostě nevyhráváte, víte, že vaši oblíbení kolegové tam budou mít sady jiných oblíbených kolegyň, víte, že druhej den se musí ještě do práce a tak. Zkrátka nic jsem od toho večítku nečekala, a jak jinak, byl skvělej. Díky Luborovi, se kterým je zábava pokaždý a tehdy ještě víc, no a taky jsem, ha, tancovala asi tak až do dvou do rána, což mě velmi bavilo, obzlášť když máte dobrý tanečníky . Takže ráno jsem neměla kocovinu, ale byla jsem jenom unavená, jak říkám kocovině, když se dobře bavím.

Koncert Pet Shop Boys na Výstavišti byl super, i když překvapivě studenej, haha. Podlaha na ledu, no.

Bláznivej mikulášskej bál v Sokole byl fakt bláznivej, pětikorunový chlebíčky a laskonky pod bradly, pan Křiváček za klávesama, diskokoule pod košem a několik stolů obsazených důchodcovskou smetánkou z Hanspaulky. Do toho my, kteří si prý pak ještě začali dávat facky a chrstat na sebe pivo, ale to znám jen z doslechu, protože u toho už jsem nebyla.

Narozeniny a k dnešnímu dni mám doma a v práci celkem pět vánočních hvězd. Už máme plno, nepřijímáme, ale děkujeme, abysme nevypadali nevděčně (i když místo jedný nebo dvou hvězd bych asi fakt radši dostala nějaký jiný kytky, to zas teda lhát nebudu, nemá se to, žejo)

V pátek 4. prosince byl v Praze Benn Watt (this temperamental side/the one you say that you can´t hide), ale já jsem místo v Roxy stála ve druhém patře Hard Rock Café a poslouchala Anetu Langerovou, protože jsem musela. Nojo, když musíš, tak musíš.

Dva koncerty Doubravánku. Jeden v nacpané La Fabrice s Hm… Radostnej koncert, na kterým lidi úplně skvěle reagovali, kdyby byli redbull, tak dají křídla, ale i tak to bylo cítit a bylo to super. Druhý v plném Bio Oko před Umakartem. Těšili jsme se na nový publikum, už od zvukovky ale bylo všechno špatně a po koncertě jsme se shodli, že buď jsme z Marsu my, nebo lidi, kteří tam v tom kině stáli a koukali (jasně, my). Nicméně vánoční písnička, kterou jsme s Umakartem zpívali nakonec, je bezva a na to, že jsme ji společně zkoušeli vlastně jen jednou, asi pět minut před koncertem, dopadla dobře. Po koncertě (a po letech) fajn povídání s Petrem, tak to má být, kdyby tak šly i ty ostatní (zlý?) věci.
Poznámka od vnitřního trenéra: Začni konečně plnit facebookový sliby sobě, totiž nepíj víno bez vody, protože pak jsi ráno unavená, hehe.

V polovině prosince po dlouhý době bezva koncert Nohaband – Bubák u Rafa. Skvěle zpívali, šlapalo jim to, náš kroužek mladých gerontologů odcházel nadšený.

Třetinu prosincovýho mládí jsem strávila ve Foto Škoda ve Vodičkově ulici. Fronty a pomalost a celá sada problémů, od zaseknutýho počítače až po chybnou objednávku.

Na vánočním suchdolským výletě i den poté na dolnochabersko-babským výletě byla zima století.

Už bych šla hrozně na ten fernet. Nebo na víno. Ale ne, nejsem alkoholička, šla bych klidně i na sodovku nebo na čaj. Chtěla bych už vědět, jak to dopadne, chtěla bych se na tom podílet. Hm, chtěla bych.

Na vánoční schůzce jsem dostala papaya lip balm z body basic, ten, co jsem mívala tak ráda a co ho tak neměl rád Kalifuk. Asi proto bude mít každým dnem dítě s někým úplně jiným.

První Vánoce bez mámy. Už zítra.
Už aby to bylo pryč.
Ach jo.
Ach jo ach jo.

________

Výstavy na příštích pár týdnů ve zkratce:
Štěpán Bolf na radnici
Staré versus Mladé u Prstenu
Švédský sklo v UMPRUM muzeu
Chelsea hotel v Doxu