Chtěla bych bejt odvážnější. Nebát se toho, co řeknou/pomyslí si ostatní, jak se na mě budou dívat, jak si budou špitat. Chtěla bych umět od plic zanadávat a pak se otočit, jít pryč a nic si z toho nedělat, vysypat všechno, co cejtím, a pak o tom úplně klidně mluvit, chtěla bych umět bejt asertivní anebo se převlíknout za medvěda a čekat, když to tak budu cejtit. Musí to bejt super.
Fotku jsem si vypůjčila z mý oblíbený inspirace The Sartorialist.
S kolegou jsme po obědě dostali chuť na dortík ("musím si po tom špenátu a česneku srovnat pH," říká kolega). V cukrárně jsme si nezávisle na sobě objednali věneček a rakvičku, paní nám to balí do jednoho balíčku a povídá, ani brvou nehne:
"To je celá sada, patří do ní ještě černá káva."
Dost mě štvou lidi, který v zimě nadávaj na to, že je venku zima, a v létě špačkujou, že se tam nedá bejt, protože je hrozný horko.
Ale včera na šíleným vejletě do Prokopskýho údolí bych se skoro rozbrečela, jaká mi byla zima. Zabalená do čepice, šály, rukavic a teplý bundy, měla jsem se zabalit ještě do vroubkovanejch punčocháčů, to byl asi ten problém, neměla jsem vroubkovaný ani žádný jiný punčocháče.
Na horách ať je zima, v nížinách ať už se jezdí s karavanem k moři.
Boat behind.
A eště tyhle dvě věci, co jsem se dnes dozvěděla v Koze Róze, kde jsem přes poledne chvíli seděla s Tomášem:
1) Tomášův syn Šimon chce jít ve školce na karnevalu za hermelín.
2) Syn pana Budky se prej jmenuje Orlík.
Takže Tomáš a Andi budou o víkendu vymejšlet kostým, prej ho vystřihnou z takový starý matrace a obalej do staniolu, no neni to boží. A ten Orlík taky, esli to teda neni blbost.