Archiv rubriky: Small talk

(Částo bejvám hrozně popisná, wiky po ruce
Jenže víc než fakta mě vždycky lákaly emoce
Jistě už se necejtím ani ve svý wordpressový šabloně
Něco do ní napíšu a z druhý strany přijde ne
Prý tě to zajímá tam, kde začínají chyby
Tak to bych se ti jednou možná mohla líbit.)

Věci plynou, a když už si člověk myslí, že může přepnout na autopilota a jen odškrtávat z kalendáře, objeví se zdviženej prst.

Předminulej pátek jsem chtěla jít rozdávat koláčky na svatbu kamarádů z nejmilejších B + V, jenomže brzy ráno telefon, že babička spadla a nemůže se zvednout. Babiččin malíček pravý ruky svíral se zbytkem dlaně úhel devadesát stupňů, něco takovýho jsem viděla naposledy v televizi při fotbale, když obránce útočníkovi prokopl koleno, až se protočilo na druhou stranu. Zbytek dne jsme strávili na chirurgii ve Střešovicích. Teď ten malíček svírá sádra a babičku bude ještě pár dní svírat prostředí rehabilitačního pokoje.

Na svatbu jsem procházkou přes Šárku  dorazila alespoň večer, dala si výbornej dort a poveselila se s ostatními. Zajímavost: B + V dostali darem hada. Pro tyhle situace máme v oddílový diskusi vyčlenění vínový tag písně, kterým nerozumíme, což se dá pro účely svatby přejmenovat na rubriku dárky, kterým nerozumíme.

Zatímco ostatní vyspávali svatbu, se Zdendou a Bětkou jsme ráno vyrazili na Kosáč. Srdcový eso, doba, kdy všechno bývalo výborný, tři nejkrásnější týdny v roce; v tom kraji se konstantně dojímám, to už pravděpodobně jiný nebude. Jen škoda, že z kamarádů-souputníků letos v tomhle termínu skoro nidko nedorazil. Když jsem v půl jedenáctý odpadla úplně uondaná od velkýho ohně a chtěla Líbu, Zuba a spol. poslouchat ze spacáku, přeřvala je omladina vedle z týpka. Druhý den přišlo kázeňské řízení. Ale dělejte si něco z páprdů, když je vám patnáct.

V Praze je teplo a večer se dá sedět doma na balkoně a radovat se z barev

anebo se dá taky sedět v oblíbenejch dejvickejch kavárnách

a povídat si o věcech. Od stolků před Café Calma, kdybyste tam někdy zabloudili, se kouká na náměstí, kovový koně a gejzíry vody. Jí se k tomu rozpečený kozí sýr na rukole, připíjí se karafou bílého a celkově se u toho člověk cítí výborně. V Alibi se pak popíjí jahodová limonáda a cítí se u toho neméně dobře.

Dobře jsem se cítila i ve vlaku na Colours of Ostrava, sice nefungovala klimatizace, ale zase se mi podařilo brzy usnout. Probudila jsem se až kousek před Ústím nad Orlicí, podle mě musím být na krajinu podél Bezpráví a všechny ty fantastický přilehlý meandry nějak naprogramovaná. Babičce jsem slíbila, že si brzy přečtu knížku, kterou mi dala. Jmenuje se Životy Evy L. a je to příběh ještě žijící paní z židovský rodiny, která prožila neuvěřitelný věci. Mezi Zábřehem a Ostravou jsem zchroustala skoro půlku.

V Zábřehu jsem se zase trochu dojala, protože jsem tam roky jezdila za babičkou a dědou. Děda prožil leccos z toho, co Eva L., babička teď leží s rukou v sádře. V Ostravě už však nebyl na dojímá čas, neb bylo třeba soustředit se na tramvaj a všechno, co se s mými prvními (!) a velmi impultivně zařízenými Colours pojilo. Sraz s Renatou, potkávání dalších kamarádů a večer krásný koncerty Asafa Avidana (pro mě číslo jedna letošní sezony) a Woodkida. K tomu všechny ty ocelářský kulisy, se už nedivím, že se tu kapelám tak líbí. ŽK tu sice letos nehráli, ale na tuhle písničku jsem si mezi vysokejma pecema několikrát vzpomněla.

Eště sme neležali v úžase na dne konca
nevideli ocel za horúca
ked sa do nej udrie ozaj
kladivami srdca

Vlak zpátky jel ve 3:51, trochu peklíčko, ale co, pani, dneska neni peklíčko.

Peklíčko byl totiž i dnešní běh dolů k Vltavě, od Baby to svítilo, jako kdyby se měla v Praze 6 podávat k večeři ugrilovaná Handa. Ve Šlechtovce jsem si koupila malinovku a zmrzlinu a v Dejvicích v japonským obchodě slaný mořský řasy, to je pochoutka, a balík skleněnejch nudlí.

Dnešek končí se statusem všechno v pořádku, ale zítra je zase třeba trpělivosti, přesnosti a rychlosti, odbavit naťuknutý auto v servisu, vyřešit spoustu práce a hlavně transfer rentgenů z jedný nemocnice do druhý. Na jednoho člověka byrokracie až nad petřínskou rozhlednu.