Archiv autora: boatbehind

There´s only one thing on my mind.

Za poslední čtyři dny jsem odřídila přes 800 kilometrů. Slyšela jsem hrát asi deset kapel, viděla jsem tři filmy, opravila jednu sprchu, dvakrát vjela do protisměru, nasbírala koš šišek a uvařila houbový rizoto. Minimálně deset minut jsem se tvářila jako kuní ksicht, ale taky jsem si užila dva hezký dny s Jirkou, jednu hezkou procházku po Huti a závod v superobřím slalomu. Trať stavěl trenér srnek a koček.

K letošnímu Rock for People jsem si sestavila takovej represivní žebříček. Já vím, daleko lepší by bylo, kdybych tady vypisovala, co všechno se povedlo a kdo fantasticky zahrál. Ale kdepa. Letos to – až na výjimky, samozřejmě – nebyl fesťák pro moje folkový uši… (co kecáš? Ani Buty jsi nedokoukala. To je pravda, po Tramtárii jsem šla, ale už chyběl jenom kousek do konce). Takže trocha zákazových a příkazových značek:

• zakázala bych házet do publika kelímky s ledem
• zakázala bych Levellers, aby zněli jako Divokej Bill ( i když chápu, ta dvě "el"…)
• zakázala bych zvukařům zahraničních kapel v E2 stanu, aby si nenechali poradit od tuzemských zvukařů, kteří podobných koncertů štelovali desítky (to se týká třeba Keleho)
• zakázala bych ožírat se tak, aby se padalo a polejvalo mi nohy pivem
• zakázala bych pršet, když se jedni snaží, aby to byla hezká akce…
• …no a úplně hrozně by se mi líbilo, kdyby na RfP příště hráli RHCP, R.E.M. a KoC.

Vždyť víš, takoví ti kluci s polodlouhejma vlasama.

Dne 9. 3. jsem si do postu These are the songs napsala větu "to by mě teda zajímalo, jak tohle dopadne."

Hlásím, že už-toho-mám-tak-akorát. Se všema chybama a manévrama, který jsou mi vlastní (a který nikdy žádný dobro neudělaly, samozřejmě).
Tak už přes týden odpočívám, nabírám síly, zvykám si, čekám, až si to sedne. Řadu scén už vidim jako by v mlze, mávám jim a odjíždím tramvají do Vokovic. Což je dobře, protože energii je třeba posílat jinam. Jinou potrubní poštou. I když místo Medúzy otevřeli kavárnu, ve který obsluhuje komplet bejvalej tým. I když existuje ještě spousta knížek, který…. I když hehe, tady tohle tě bude zajímat. I když…

Freedom is a possibility only if you’re able to say no.
Takže ne.

Přišla jsem z Audio Bullys a teď peču štrůdl. Když peču štrůdl, přijdu si trochu jako z knížky Babička od Boženy Němcové. Ale je fakt, že nemám kapsář. Ani ořechy. A laskavá taky moc nejsem. Mám jenom jablka a fůru sáčků se skořicovým cukrem. A troubu Mora.