Archiv rubriky: Small talk

Na balkóně pěstuju rajčata a doma poslouchám Bonuse.

Začlo to tak, že jsem letos na United Islands potkala Jirku Reichla.
Blbost. Začlo to tak, že jsem loni v únoru začala s Pavlem a s Jimim chodit na druhou stranu. Myšleno na obědy za Nuselský most, do thajskýho bufáče na Vyšehradě. Splněnej mikro sen, jít pěšky přes tenhle velkej most. V bufáči mají vynikající polívky, zjsitila jsem záhy, málokdy odolám a nedám si jednu porci před hlavním jídlem.

Hellboard. Taková ta polívka se sedmi nebo devíti nebo kolika papričkama namalovanejma v jídlením lístku, když ji sníte, máte ji zadarmo a eště vám připíchnou fotku na hellboard. Tak tuhle jsem samozřejmě nezkoušela, chutnala mi tak obyč s kokosovým mlíkem a jednou nakreslenou papričkou, kouskem masa a cibule.

Pak dlouho nic, do léta obědy s P., pak rozpor a od té doby obědy sama nebo s jinými kolegy. Změnila se obshluha, změnila se láska, ale polívka zůstává. Přemýšlím nad tím, jak ji uvařit doma. Přemýšlím však spíš jen tak coby kdyby, nechce se mi shánět kokosový mlíko ani citronovou trávu a vůbec, špagety jsou jednodušší a dá se do nich dát bazalka z balkonu.

A pak jsem potkala Jirku Reichla na United Islands. V ruce si nesl pljeskavicu a nějak jsme se dostali k thajské polévce. Říká, to je jednoduchý: koupíš kokosový mlíko, čili papričky, zázvor, cibuli, uvaříš vývar a máš to.

Takže mám to. Těsně před zavíračkou jsem klouzala s košíkem po Tesku, hledala kokosový mlíko a zázvor a narážela na samý regály s psím žrádlem, dneska jsem to u Vietmanců dorazila papričkama a citronovou šťávou. Na krk jsem si uvázala čistě vypranou zástěru na vaření a dala se do toho podle receptu v Apetitu.

Že se tři roky za sebou neumím oblíct na Rock for People a taky nevim, kolik mám vzít benzínu, aby mi to stačilo i na cestu zpátky, je stará věc, zvyk, tradice, která nám pokaždý tak trochu, ehm, zpříjemní cestu. Ale že nevím, jak strašně pálivá je jedna – byť nadrobno nakrájená – čili paprička, to je základoškolské. Hloupé. Nepraktické. Pálí mě z toho ruka, oko a rty, samozřejmě, rty, ty nejvíc, polívky je ještě půl kastrolu, ty papričky jsem už vybrala, takže dobrý, ale chuť mě na tu dobrotu teda trochu přešla, no. A to se tam v tom kokosovým mlíce a vývaru válí krevetky a žampiony, za kterýma bych šla světa kraj.

Vítejte! Dáte si červený, nebo bílý? Máme oboje.

Tohle je bývalá stopka.bloguje.cz. Přestěhovala se do většího, světlejšího, dražšího.
Pár organizačních záležitostí. Zouvat se nemusíte, jen tu, prosím vás, moc nekřičte. To víte, sousedi záviděj.
Fotka nahoře je Bergen. Norské město, kde jsem nikdy nebyla, ovšem pochází z něj Kings of Convenience, po jejichž písničce se tenhle blog Boat Behind jmenuje. Písnička je mi totiž trochu podobná a já ji mám (navíc!) dost ráda.

Teď už se tedy známe.
Jo, a berte si, na co máte chuť.

O EBTG a písničce Walking To You tu jistě nepíšu poprvé. Už zase na ni myslím. Nedávno jsem si koupila novou kytaru, a tak si ji teď znovu můžu brnkat. A těším se na léto.

V létě pojedu na týden do Londýna. Budu chodit městem sem a tam a obejdu taky všechna místa, o kterých se zpívá v mých oblíbených písničkách. Prohlídnu si je, vyfotí a udělám z toho foto/audio seriál. Začnu samozřejmě na St. Martin´s Lane.

I met your boyfriend on St. Martin´s Lane
He said "funny running into you again"
we talked a minute or so
than he turned to go
and I walked into a crowd again
——
It was seven years ago to the day
You rang my house and we met halfway
we walked ´round Leicester Square and sat through being there
every moment of it, I replay
——
You spent your time o me
I took it willingly
And I made you trust in literature

Takhle to u nás v ulici vypadá, když krajem odchází strašidlo jménem kropicí vůz.
Nikdy jsem nepochopila, k čemu čištění ulic vlastně je. Vždyť se ta špína pokaždý jenom rozmaže, jako když se něco snažíte překreslit tmavou vodovkou. A dneska prší; není lepší na špinavý silnice pustit nebeskou vodu? Něco jako kyselý… savo?

Vidím to na neškodný duel:
Buty: Dva kropící vozy vs. Karel Plíhal: Prší. Vzhledem k tomu, že Dva kropící vozy nejsou na YouTubu, nebudu sem dávat ani odkaz na Prší. To by tak hrálo, start s hendikepem.

(Ve volném čase si ještě můžeme probrat rozdíl mezi kropicím a kropícím vozem. Kropicí vůz je vůz [la voiture] určení ke kropení, kdežto kropící vůz je vůz, jenž kropí teď. Někdy je dost těžké rozpoznat, o co komu vlastně jde. U skupiny Buty je to obzvlášť těžký. Asi bych to nechala být. Kakauko maselko chlebik.