Archiv rubriky: Small talk

Hudba, nebo Konzultační hudiny? Spíš asi Small talk.

The saddest part of a broken heart
Isn’t the ending so much as the start
The tragedy starts from the very first spark
Losing your mind for the sake of your heart

Dneska poslouchám starou Feist. Starou means desku Let It Die, která je myslím z roku 2004. To je ale fuk.
Jde o ten verš tady.

Je to podle mě velká pravda.
Uvědomila jsem si to v době, kdy umírala máma; ten největší smutek není samotnej konec. Největší smutek přichází ve chvíli, kdy víte, že s tím už nic nemůžete dělat. Kdy víte, že se osud pomalu překlápí na druhou stranu a i kdybyste na tu vaši naložili celej byt, auto, úspory, všechno, nezvrátíte to.

Stejně tak je to s tou kocovinou druhej den, jak psal nedávno Šťastný blog, kterej moc ráda čtu. Kocovina prostě patří k dobrýmu večírku a je třeba s ní počítat.
A stejně tak je třeba počítat s broken heart, když pod tu very first spark přikládáte.

Za poslední rok jsem se nejvíc ze všeho naučila, že věci, který nejsou poctivý, nemůžou skončit dobře. A naopak, věci, co poctivý jsou, přináší úlevu. Ať už mluvím o běhání, práci nebo o lásce.
Jako je to trochu vopruz, bejt pořád hodná holka (hrozně moc jsem chtěla černou koženou bundu. Vyzkoušela jsem si jich asi pět, ale žádná mi neslušela. Nesluší mi kůže, vypadám v tom jako laciná bezdůvodná motorkářka, jako šprtka, co jí omylem udělali číro, ale stejně jsem si jednu koupila, protože byla ve slevě – ehm, čau, já jsem Hana), ale co mám dělat, když defaultně nevyhrávám? Tak si to aspoň musím oddřít.

Touhle lingvisticko-horoskopí perlou pro střelce bych ráda přivítala nový rok.

Těším se na všechno nový, co přijde, i když kolegové nebudou stejného názoru.
Budu se na to dívat, budu si to užívat, budu to dohánět, budu o tom přemejšlet, číst si to, možná, že v tom budu i chodit.
Ale trápit se tím, to teda ne.

(Happy without you oh, repeat)

Štastný kroky a střely v roce 2012 všem!

Jestli má bejt příští rok konec světa, neni na co čekat.
Na Silvestra do hor s sebou teda neberu obyč španělku, nýbrž elektrickou kytaru (no dobře, bez zesilovače. I tak zní ale hezky.) A The Beatles Complete. Taky všechny folkový zpěvníky.

A budem hrát samý veselý až do rána,
ať je aspoň chvíli zase všechno v pořádku.

Tu elektrickou kytaru mi před čtrnácti lety půjčil Štěpán Reichl, když jsme spolu chodili k Houdovi do hudebky. Štěpán prý už leta žije v Anglii, kde je konec Bobbymu, to netuším. Snad neumřel, bejvala s ním legrace.
A hele, to je on. Frajer.