O škole

Do školy asi budu chodit ráda.

Na stará školní kolena jsem se rozhodla, že vyrazím do ciziny. Jazyk, zážitky, knížky na diplomku, odpočinek… a tak. Vybírala jsem a nakonec se rozhodla pro malé město v jihovýchodní Anglii. Jmenuje se Loughborough (místní se s výslovností příliš nepárají a štěkají po sobě Lufbra), má prý asi 60 tisíc obyvatel (to se mi ale zdá moc) a každé ráno mě tu budí vlaštovky. Z čehož jsem usoudila, že teď žiji spíše na vesnici. Nebo v maloměstě. Kdo ví. Ovšem univerzita, ta je zde velkolepá. Tedy alespoň se to o ní říká. V hodnocení jednoho britského deníku se katedra media studies, jimž se věnuji, umístila na prvním, respektive druhém místě ze všech univerzit v Anglii. Těch je tu podle mé domácí, 22leté Gemmy, studentky průmyslového designu, asi 60. Jen v sousedním Leicesteru najdete dvě a v Nottinghamu jednu.
Ale zpět k té naší. Kromě médií se zde daří i inženýrským oborům (podle Gemmy jsou právě tady nejlepší z celé Anglie) a hlavně tělocviku! Obrovský kampus podle toho také vypadá. Všude samá hřiště, dráhy, trasy. Až jsem si říkala, jestli třeba cestou na toalety nebudu muset nejdřív absolvovat opičí dráhu a skrčku přes kozu. Vzpomínám si také na první týden pobytu, kdy jsme s kamarádkou Terezou navštívily trh sportovních příležitostí v místní tělocvičně. A směju se ještě teď, když pomyslim na chudáka kanoistu, jež nové zájemce lákal navlečený do neoprenu a zastrčený v kajaku, který byl umístěn v dětském nafukovacím bazénku před tělocvičnou… Jinak ale všechna čest. Plavci, atleti a další sportovci vozí medaile z olympiád a mistrovství světa.

Do školy chodím všeobecně ráda. Na naší FSV jsem ale už od prvního ročníku kňourala při nesmyslně dlouhých hodinách, které trvaly 80 minut. Když přednášel Mr. Uspavač Hadů, soustředila jsem se maximálně hodinu. Tady jsem sice žádné Uspavače nepotkala, ale i tak zde hodina trvá "pouhých" 50 minut. Což je prostě super a úplně to stačí. Všichni studenti se soustředí po celou dobu, nikdo – kromě neustálého kašlání – nevyrušuje a učitel má k dispozici veškerou techniku a stihne toho podle mého názoru stejně. A žádné začátky v sedm nebo v osm ráno. Pěkně od devíti.
Dostat se ze střední školy na obor typu media studies není v Anglii nic těžkého. Což ale nesvědčí úrovni studia. Na semináři k předmětu Cultural Analysis jsem dokonce musela vysvětlovat spolužákům (kterým je tak kolem devatenácti, dvaceti let), co je to ontologie a epistemiologie. Tenhle předmět není určen prvákům, a proto mě překvapilo, že se zapsali do kurzu neznajíce jeho základní terminologii. Jak mi však psala kamarádka Lucka, která zrovna dělá v Kanadě něco jako postgraduál, úroveň undergraduate studentů je i v Kanadě hodně nízká. Tamní bakaláři jsou na tom zhruba jako naši maturanti. Prý ale všechno doženou později. A když se pak dostanou k doktorandskému studiu, znalosti z nich jen prýští…