Ráda kreslím, piju čaj a používám parfémky. Má to společného jmenovatele?
Tohle povídání, předesílám, nebude mít žádnou pointu. Kdepak. Jen se musím usmát pokaždý, když si na to vzpomenu. Mám tady v pokoji v pseudodoma takový blbý stolek, ve skutečnosti je to stolek na počítač a klávesnici, tudíž moc vysoký. Což ale vlastně není pro tohle povídání vůbec podstatné. Co však podstatné je, je fakt, že na tom stolku stojí flakón s voňavkou, celé je to takové růžovohnědé. Dost často si na ten stolek, hned vedle nádobky s voňavkou, pokládám sklenici vody se šťávou, jež má ale úplně stejnou barvu jako výše zmiňovaný parfém. Ještě když vedle stojí plastiková lahev se zbytky vody se šťávou a oranžovou zátkou, jíž s sebou nosím do školy (nejen zátku, celou lahev), je to taková pěkná podívaná, skoro artefakt.
A pak je tady druhá dvojice. Večer si u toho samého stolku často kreslím. Kreslení anilinovými barvami vyžaduje sklenici a v ní vodu. Ne vodu se šťávou, prostě jen vodu na praní štětce. Voda ve sklenici se hodně rychle zabarví, často a ráda totiž střídám barvy. Při večerním kreslení také často piju čaj. Stolek je malý, a tak hrnek s čajem pokládám často hned vedle sklenice s vodou na kreslení. Kolikrát už jsem si tak omylem vymáchala štětec v čaji. Je to takzvaný křížový odkaz, už se mi totiž také jednou pro změnu poštěstilo ochutnat mix zelené, oranžové, červené a žluté barvy. Chutná to tak nějak chemicky.