Píííííííííísk, ozve se z píšťalky zavěšené na mohutném hrdle muže oděného do žlutě reflexní vesty (a že jich tu poslední dobou je). Zatímco všichni zvedají tak trochu zvědavě hlavu od špiček svých bot, tenhle udělaný mladý muž s obličejem Romana Šberleho si to valí hroznem přecházejících lidí, jenomže v protisměru. V ruce má oštěp napřažený k hodu a na nohou tretry (kecám).
"Dělá svou práci," říkám si. "Plní své poslání. Byl zrozen proto, aby hlídal pořádek." Ordnung muss sein, ale to už si neříkám.
"Vy a tahle paní, ta taky," máchá masitou ručkou směrem k adolescentnímu školákovi a paní ve středně vyšších letech. "Vy mi tady přecházíte na červenou. A ještě přede mnou!" Přijde mi to celý docela vtipný. A nechápu, proč to udělali. Jít na červenou před policajtem? Asi je to minimálně zbytečný, když jediný důvod, proč tady ten chudák policajt trčí v dešti, je hlídání procenta přechodnosti na zelenou. Kluk i paní chvíli reptají, ale nakonec tu pokutu zaplatí.
A takhle nám to tady chodí každý den, milé děti. Jedna až dvě reflexní vesty číhají, kdo se uleje z bloků a vyrazí na červenou. Vyplatí se počkat, řekla bych. No uznejte: chlapec přeběhne na červenou a dorazí tak na tramvajový ostrůvek krapet dřív. (No uznejte, čekat na stejným chodníku jako paní s igelitkama z Delvity, to je teda pěknej opruz…) Jenomže ta tramvaj stejnak jede až za chvíli. Policajt si počká v klidu na zelenou (exempla trahunt, příklady táhnou, chachááá), rovážným krokem dorazí na můstek a chlapec dostane kartáč. A pokutu. Tramvaj mezi tím ujede a chlapec čeká nanovo. A ještě k tomu bez peněz, za který tedy asi pan polecajt na pivo nepůjde.
Jojo, kdo si počká, ten se dočká.
Běh na červenou má krátké nohy.
Nemusí pršet, jen když kape.
Should we talk about the weather
Should we talk about the government