So here we are in Italy
With a sun hat and a dictionary.
The air is warm, the sky is bright,
Your arms are brown you're sleeping well at night…
V Tunisu mi chyběli už jenom velbloudi. Teda nemyslím ty plyšový, který se po desítkách válej v košících jako zaprášenej, smutnej suvenýr z cest. Myslím ty opravdový, co bych se jich asi vlastně nejdřív trošku bála, pak by mi na ně nešlo vylézt a nakonec bych se nahlas smála a helekala, ať mě někdo vyfotí. Tak tyhle velbloudi.
Tunisko je polorozpadlá, tak trochu tlející země. Ale tak nějaksexy tlející. Zatímco na venkově se chodí do školy přes kopce a místo dveří visí v pantech kusy barevný látky, ve městech vévodí malebná kombinace modrý a bílý barvy jako odraz slunce a nebe a vody. Ještě nikdy jsem neviděla moře tolika odstínů (kuře tajemné chuti? kachna sedmi vůní?). Španělský a francouzský mozaiky jsou krásný a důmyslný a pečlivý, kytky k tomu pěkně laděj a do toho se na silnici střídaj´ rozesmátí řidiči a smutní oslíci, co jejich osud znamená táhnout povozy. V medině se smlouvá první liga a volá se na holky "Hey, gazela, look, just one minute! Where are you from? Germeny? Italy? Russia? Czech republic? Ahoj, ježíšmarjá, pojd, dobra cena per muj Freund!" a všude kolem se nabízí hrozně hezký věci, který by si člověk koupil, kdyby ti chlapci nebyli tak invazivní. Začarovaný kruh. "Musíš na tu hru přistoupit, s tím už sem prostě jedeš, že to tak je," říkají mi ti, co už tu v Tunisu znají. "A v Egyptě, tam je to ještě horší, to by ses zbláznila," říkají jiní.
Ježíšmarjá, zbláznit se v Egyptě, to bych tedy nechtěla.