Pro rok 2007 se stala Sarah Yaris, Kolumbie. Na paty jí šlapala Zora Borič, Chorvatsko, závěr nezvládla třetí Jitko Šimitze z Japonska a od začátku to nezvládla Eleen Tcheque z Francie. Letošní 21. whist byl dlouhej, skrápěnej letním deštěm z ničeho, ale milej a hezkej, vlastně takovej, jako každej rok.
I v lese je to skvělý. Jak dlouho už jsem nebyla na našem starým okruhu? Rok? Skoro jsem zapomněla, jak je tam dobře, klid, ticho, vlaho, vřes a spousta hub, radost z nich a zas a znova překvapení, jak to tam všechno nezúčastněně bzučí. Podzim je tam ale už za rohem. Už hvízdá!
V Manětíně na zámku zpívaly Kühnovy smíšený děti. Do tmy parkoviště svítil jen sál s vyřezávaným stropem a z oken do noci řezaly pisklavý soprány. Cestou zpátky do Hutě jsme potkali dvě srnky a tři zajíce. Svítila jim očka, esli oni něco nepili.
S FSVbestfriends je to v Týnský stejně dobrý, jako v lese. Standa, nebo Karel? David, nebo Adam? Janka bude mít za chvíli malou Elu nebo malýho ….., a tak všichni přicházeli se svými návrhy. Adámek nechce Adámka, Medvědovi je David jedno a Petr by nejradši Alici, jenomže má Nikolu. Cháá. Zase to bylo milý, vtipný, přátelský. Je fajn mít takový kamarády. Uprchlíci na nábřeží byli oproti tomu klidní, skoro nikdo už tam nebyl, ani Jirka, což asi mrzelo Markétu, ale nakonec jsme si s Tomášem a Andi a Vladanem povídali o všem možný a vypili dvě vína.
Dobře bylo i u koláče podle receptu od paní z chemo, seděli jsme, jedli, pili, mluvili pátý přes devátý a taky dost mlčeli, a po všem zbyla spousta nádobí a drobků.
Až přijde to správné pondělí, budeme cvičit na Tita, ačkoliv bych chtěla být na Kulaťáku a poslouchat Buty. Asi není nic jednoduššího, než to nějak zařídit.
Jen jestli to ale budu umět.
V Delvitě říká maminka synkovi, ať jí dá ruku. "Ale vždyť tady nejezdí auta," odpovídá chlapec ve chvíli, kdy jeho malou ruku tiskne mámina o trochu větší. Hm, říkám si, má pravdu.
Má se hnědej pes přes cestu nějak k černý kočce přes cestu?
Mikulíškovi je rok. Oslavil to ze všech sil.
