byli kromě nás dvou už jen tři další lidé. Myslím, že to kino brzo zavřou.
Ale v tu chvíli to bylo jedno. Na film jsme šly s mámou z terapeutických důvodů, přijít na jiný myšlenky, rozptýlit, mít zas o čem povídat, nabít se trochu, prostě zahnat chmury.Nevím, jestli Interview je přímo dobrý na zahnání chmurů, chvílema jsem si v duchu rvala vlasy, ale nakonec to dobře dopadlo.
Nejlíp pak bylo v Grossetu. Nacpaný, živý jako vždycky, výborně tam vařej, máma si dala červený víno a ravioly a ještě napůl dolce a všechno to snědla a dokonce mluvila o všech těch starostech, myslím si, že je důležitý o tom mluvit. V Plzni se dohodneme, co a jak dál. Doufám, že to chvíli vydrží.
U Jelínka samý předoperační vyšetření, čtyři lidi rovná se dvě hodiny. Sedimentace mírně zvýšená, fuj, já tak nemám ráda braní krve z žíly, krk úplně v cajku, potvrdila to i paní praktikantka, hehe.
Nojo, ale esli se posunout o tři patra vejš, to jsem se teda ani dneska nerozhodla. I když Záva nevypadá, že by se z toho věšel.