"Neunudíš bližního svého", to je ale skvělej titulek rozhovoru s kapelou. A vůbec je to vtipný, jako do života. A taky důležitý.
Dneska proti nám na Karláku seděly tři hrozně hezký paní. Na hlavně hezký paruky, na těle hezký oblečení. Švitořily a plánovaly zimní dovolenou na horách, jako by se ale vůbec nic nedělo. Veselá a milá sestra jim čas od času zkontrolovala a vyměnila kapačky do žíly nebo do portu, pár příjemnejch slov a úsměvů. Kolem všichni ti příbuzní, čtou, jedí, povídají si s ostatníma nebo jenom tak koukají z okna.
Úplně jsem v tu chvíli zapomněla, že na rakovinu se umírá.