Na Noise of Human Art jsme šla se Štěpánem a s Helčou. Rock Café bylo natřískaný, asi tak třikrát víc natřískaný, než je příjemný. Být hochem ze Silver Rocket, dala bych pořadatelům v Inkvizici na holou.
Nojo, ale i tak to byl dobrej večírek, diskotéka, hands up to the ceiling. Mít tam tak aspoň jeden malej Mirrorball.
Reforma, dělá se zase reforma. A tak jsem zrušila schůzku o zubech. Místo toho jsem popadla baťoh s oblečkama a jela osmnáctkou z Národní, ach, jak byla smrdutá, na Veselí za Jankou a její malou Elou. Další z nový řady jiných životů. Je třeba tam dospět.
Celý víkend jsem prospala, od dvou do dvou a ještě dál. Ovšem taky jsem něco stihla.
Tak třeba Josefa Ladu v Obecním domě. Skvělý. Čistý a zajímavý. Vůbec jsem nevěděla, že Procházka a Zrzavý mají taky takový pěkně rurální motivy. Dvůr v Kácově od Zrzavýho je fantastickej. A taky Liška od křivého dubu, to je prostě fenomén.
Braňte knihu!
Také pes má k čtení vlohy
Proč však kniha nemá nohy?
Jak to bývá v světě všade
pekáč na knihu se klade!
Stihla jsem taky zajet pro lyže. Jenomže ouha, vázání se někde zatoulalo!
To už je třetí instituce – po opravně ipodů a metliček ke šlehači – odkud mi maj zavolat: "Haló, paní, můžete si pro to přijít, už to pro vás MÁME!" Již se těším.
Stihla jsem taky zajít na oslavu devátin do Žlutý pumpy a až do noci povídat s Honzou o životě (a tak), odpovědět několik soutěžních otázek a vypít jednoho panáka.
Stihla jsem i návštěvu a polívku s knedlíčkama u babičky a jedenkrát Poločas od Kryštofa v Bontonlandu a taky DVD Billa Evanse a ještě hodinu okolkovat v dětský Zaře (nojo, zkuste to před Vánocema, teď nám ještě krátký rukávky nechoděj). A taky jsem stihla vidět skvělýho Trojana – Oblomova v Dejvickým divadle.
Vždyť já jsem toho stihla tolik!
A taky nám ve Vokovicích nasněžilo.
Tramvaje zas nejsou slyšet
a já jako velká černá kočka
našlapuju na bílý souvislý prostěradlo
dělám šlápoty
trochu si to vyčítám
a trochu se u toho usmívám
tahám za nitky
Z Kafky na pobřeží už zbývá jen pár listů. Ten pocit přišel až na konci, ale chvílema mám fakt chuť s tou knížkou prásknout o zem a už ji nezvednout, možná naopak ještě trochu zašlápnout. Zklamala a finišuje stejně jako Alchymista, což je nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla, hloupá, plná prázdnejch slov a prostá prostoru ke konání. Ale pak zase zablejská nějaká situace, věta nebo obrat a já se nemůžu odtrhnout. V hlavě mi to šrotuje, co to asi může být? O co jde? Co v tom hledat? Odkaz – k čemu? Znám to?
=)Koukám, žes taky byla na Oblomovi, já taky
Trojan byl fakt superovej 