V sobotu odpoledne jsme se vydali na cestu životem. Kamarády si člověk vybírá, ale i ti přidělení jsou někdy bezva.
Štěpán je obojí.
V Kateřinský jsme se sešli docela včas na to, abycho, když na to přijde, pokračovali samostatně.
Jenomže už před Apolinářem jsme potkali Sašu s Koťátkem, a protože jsem nevěděli, co dál,
seděli jsme tam v bufáči, jedli, pili a povídali.
Za chvíli dorazili ostatní a za chvíli jsme taky přišli na ceduli, která nabádala k cestě k mateřský školce.
Jeden z nás se nesměl nohou dotknout země.
U školky jsme se sešli ještě s Bohdanem a Ivankou,
květiny a placatku si odložili vskutku vtipně.
Školkovský úkol zněl takhle:
Vymysleli jsme báseň o navazování milostných vztahů již od útlého věku.
Heterosexuální vztah se však na záhy změnil na homosexuální:
…na středním pak učilišti/hrabal se mi ve strništi.
Myslím, že jsme se tomu všichni smáli.
Cesta pokračovala přes základní školu, kavárnu,
nahánění mladých mužů ve Ztrátách až na Olšanské hřbitovy,
kam naše skupinka dojela opravdu svázaná tak, že by nás ni smrt nerozdělila:
pomocí provázku.
Na hřbitovech se odpoledne konala tryzna za Palacha,
možná, že jsme vypadali jako podvečerní palachovci.
Večer nás čekala druhá část oslav, sezení v Kolíbce.
Hezky se to povedlo.
Chvílema jsem měla pocit stoprocentního nadšení, spokojenosti a dobrý nálady.
Dost jistě za to mohl Vojta a jeho skvělej nápad vzít kytaru,
což jsem právě docenila až později. 
Přiznávám, tedy unavená neděle to za mě přiznává,
že úplně nevinně v tom nebyly ani hrozny.
Velký dík za celej večer patří oslavenkyním.
Celý to hrozně hezky připravily.
A vlastně ani nevím, jestli jsme jim za to hezky poděkovali.
Tak tedy, děkujeme!
Štěpán chodí s Helčou.
Helča chodila na gympl s Vladanem,
který teď chodí s Kristýnou,
která chodila na gympl se Štěpánem.
Všichni čtyři se potkali ve dveřích. 
Madla dostala CD Joan as Police Woman. Zkusila jsem ji nakreslit.
Jej, jak se těšim na ten kreslící kurz!
Neděle byla krásná, ale taky pekelně unavená. Stihli jsme přesto pražský vily a Rittsteina ve Veletržním paláci.
Mezi slavný vily patří i ta v Matějský 9, na kterou jsem koukávala z balkónu, ostatně na tý fotce byl vidět, a kterou asi třikrát vykradli.
Na zahradě jim tam vždycky nádherně kvetla
planá třešen.
Jó, Baba, to bejvávalo.
Ale ještě že už není.