První noc v novém bytě

Dneska to bylo hrozný.

Svítí sluníčio, říkám si, to bude ale hezkej den. Co by mě tak v tý Frontě mohlo překvapit?

Vadí mi chodit na recepci doprava a ne doleva.
Těšila jsem se na novýho kolegu Petra, místo něj tam sedí pani Kateřina. Petra si odvedli do domácího.
Jako první velký téma jsou zuby, hlavně, že jsem si říkala, že nechci nic, co jsem teď dělala v Lidovkách. A rovnou na tři strany a kartička k tomu.
Nikdo kromě Markéty si se mnou nepovídal, nikdo se na mě nesmál, nikdo nepokřikoval. Samý cizí lidi se svejma příběhama, do kterejch roky neuvidím, samý pokřikování na jiný straně. Cizí hlavní porada, cizí pánové, cizí jména a cizí layout. Nevím, jak dlouho mi potrvá, než se s tím ztotožním.

Přišla jsem si jako na školce přírodě, kde nikoho neznám a odkud se sakra těšim domů. Chtělo se mi brečet a chce se mi pořád, i když nevím vlastně, do jaký míry to souvisí s novou prací. Celej den jsem myslela na všechny detaily Lidovek.

Na patře jsem dvakrát zabloudila, Michal Musil mi zabral zasedačku, kterou mi před tím doporučil ve který jsem měla mít němčinu. Volný místo jsme hledali po všech čertech a našli ho až o patro níž, v marketingu. Zasedačka Liberec.
Němčina mi nešla.

Fuck Fuck Fuck.

Tak zas odjinud:
Večer jsem šla na chvíli za Silvou k Apolináři. Viktorka se vrací na svou porodní váhu, už má 705 gramů a daří se jí prý docela dobře. Seděly jsme na chodbě, povídaly a dívaly se přes dvůr do patra. Blikají tam monitory a pod nima leží Silvina a Danova holčička. Jsou statečný.

V neděli jsme byli s Makulou, Luďkem a jejich osmitýdenní hezkou Julinkou a taky s Madlou, který je už pět let pětadvacet (sic!), na procházce v Šárce. Vyrojila se spousta lidí, psů a milenců, všichni se chtěli nadýchat jarního vzduchu. Kvetou kočičky a chudobky. Kéž by brzy bylo jaro, zdravý jaro. Seděli jsme pak všichni u mě doma, dorazila i Markéta a Dita s Ivem a Ester s Markem. Docela fajn podvečer.

Před procházkou nová tříhodinová zkušenost, focení v opravdickým ateliéru, kterej má teď půjčenej Hroch od grepáckejch kamarádů. Měla jsem být první vlaštovkou do série portrétů Doubravánku. Hroch zmáčkl spoušť spoustakrát. Je hrozně šikovnej, má dobrou imaginaci, přirozenou autoritu a pěkně zvládnutý řemeslo, řekla bych, ač laik/neodborník/diletant.
Pohrál si s tím vším tak pěkně.

A to jsem 5x já.
27, VŠ, vařit umí a když je potřeba, dokáže i nemluvit.
A smazat fotky z blogu taky umí, když je to potřeba.