Na Atlantic Cable a Please the trees jsem šla hlavně z toho důvodu, že hráli v Malé galerii v Rudolfinu.
Živel v majestátný budově, kytary osedlaly smyčce a obrazy, hluk za tichem dvorany, říkám si, to musí bejt super.
Přišli jsme tam o čtvrt hodiny později, s Honzou a jeho anglosaskejma kamarádama jsme se zapovídali U Rudolfina. Paní vrátná nás nakonec vůbec nechtěla pustit, prej lístky už se neprodávaj, ale nakonec se ukázalo, že má rockerskou duši a jiskru v oku.
Atlantic Cable byli zábavnější než tehdá před Živými květy na Kampě, šlapalo jim to dobře. Hráli v rohu, lidi seděli ve vypolstrovanejch křesílkách a popíjeli a na muzikanty dopadalo světlo z domácký lampy, no úplně jako kdybych z postele máchla dálkovým ovladačem směrem k televizi.
Selfbrush a spol. přistoupili posléze. On je neuvěřitelnej. Jak vypadá, co z něj vyzařuje, jak si umí omotat kytaru a první i poslední řadu na svůj aristokratickej look. Celej koncert jsem z něj byla ne jako vytržená, ale opravdu vytržená. I když už potřetí se mi ukázalo, že tři čtyři písničky úplně stačí, zbytek je jenom repetice. Frontman je ale frontman a na obdobný kytarovo-indie scéně tu podle mě nemá konkurenci. I když, pravda, anglicky zpívá legračně a chodí do kolen tak, jako kdyby byl středoškolák a hrál volejbal.(Vohryzka, 1998).
.
Dotazila i Pejzi. Už docela dlouho jsme nikde nebyly, je super,
že se vždycky ukáže, že je pořád o čem si povídat,
že se naladíme na jednu vlnu,
že se známe.
Seděli jsme s Honzou a jeho přáteli v Indigu, dorazil ještě Michal a bylo to hezký. Bylo nás tam deset – dva lidi z deseti mluvili korejsky a jeden arabsky. Multikulti, říká Pejzi a směje se.
O dost hezčí to bylo než proces volby prezidenta:
"Poslanec za ČSSD se omylem ocitl v téhle díře, tedy, ehm, v nemocnici."
"Zrekapitulujme si. Z přítomných 278 poslanců se nikdo, ehm, nezranil."
mě napadalo, i když takhle to ani trochu nezní vtipně.
(Tak přijďte na Tita, prosím, a dívejte se na zprávy).
Stejně fandím papá Klausovi. Ať si je jakej chce, oproti druhému kandidátovi má tvar, názory, osobnost a zapojuje se do diskuse, která se tu roky vede, jak trefně poznamenal Jakl v rozhovoru pro Reflex.
O dost hezčí to bylo než puchýře po dnešním běhu v jarní Šárce.
Ale zase neblbni, v Šárce je to samo o sobě hrozně pěkný.
Už zase zpívaj´ ptáci.