Dnes na Boží hod by člověk měl dělat nějaký vznešený věci, třeba jít na výlet, a rozhodně nepracovat.
Nedělám vznešený věci a pracuju, to abych mohla v úterý odjet do Itálie.
V Lidovkách udělali velikonoční stránku fakt moc hezky a zajímavě, se všema těma důležitejma obrazama.
Osm dní, které otřásly světem.
V pátek mi sice ještě nebylo úplně dobře, ale vyrazily jsme s Ditou u příležitosti všech těch novinek, co se jí v životě staly: narozeniny, operace, život bez Iva, sakra. Sraz jsme měly v Dušní, takže zase jsem mohla jít zadem kolem hřbitova a kolem všech těch hezkejch výloh a kaváren typu Colonial ala Francie. Je to pro mě vždycky docela svátek, moc se tam jinak nedostanu.
La Casa Blů narvaná až po střechu, v Týnský naopak nikdo neseděl. Byl to večer z lepších. Zas jsme všechno zrekapitulovaly, jako kdyby si to někdo nahrával na diktafon. Je ale pravda, že výsledky m trochu děsí, ono před diktafonem se máloco zatají, hehehe. Dita se ještě chystá na Kafku Na Pobřeží, tak jsem ji varovala před koncem ala Alchymista. Najednou nás nabrala stoprocentně stejná vlna a smály jsme se asi půl hodiny – Alchymista a Racek od Bacha byly přeci úplně ty nejhorší knížky, který jsme kdy v životě přečetly! Asi už jim sotva co bude konkurovat…
…když pominu poslední Rock a Pop. Koupila jsem si ho po letech kvůli milým REM, ale trošku se teď bojím ten článek dočíst. Překvapilo mě, že časopis vede spolužák Peter Sládeček – v tom případě totiž nechápu, jak může pustit takový texty? Malí kluci staví jako fakta prapodivný domněnky a svět staví do latě. Brrrr.
Včera v noci jsem jela pro rodiče na letiště, vrátili se z Paříže. Byli tam úspěšní a spokojení, měla jsem z toho hrozně velkou radost. Kdyby to měla bejt třeba poslední taková cesta, je skvělý, že si to pěkně užili.
Víc nám k tomu řeknou všechna potřebná vyšetření k novýmu léku.
Začínáme v úterý a strach si sundavá kabát.
Zdá se, že nejlepší je být chytrá a spokojená ryba.