V pátek jsem dostala od Lukáše nové milé REM, Accelerate. Čtrnáctou desku. Na flešce (jsem ostuda).
Od včerejška ji slyším asi popátý.
Zdá se mi to celý jako soundtrack k továrně. Hudba k pásu. Pro dělnice, který sekly s filosofií v polovině druhýho ročníku a začaly si vydělávat na vlastní bydlení. To, co všichni kritici opěvujou jako návrat k punkovejm kořenům, mi spíš přijde jako vyluhovaný novější jejich kytarový alba, jako když se sype štěrk z korby barevnýho náklaďáku. Na páku od korby tlačí Stipeovy hlasivky a Buckova kytara, jako vždycky, ale něco důležitýho chybí.
Atmosféra?
Nápad?
Drive?
Silná melodie?
Nevím.
Budu dál poslouchat.
Zatím jsem si oblíbila jenom osmičku.
V pátek byl dobrej večer s Honzou v Pumpě, a U Vystřelenýho oka. Cesta z Vinohrad na Žižkov po Honzových stopách byla inspirativní. Ke každý hospodě nebo kavárně měl nějakej příběh, támhle bydlí ten a tady ten. Stavili jsme se v Pavlači, kde jsem nikdy před tím nebyla. Udělali mi tam výbornej jahodovej koktejl.
V sobotu byl dobrej večer s Petrem a Blážou a jeho lužskejma kamarádama v Sedmým nebi. Dlouho jsem tam nebyla, naposled snad v létě s panem Bassem. Chívlema jsem se očima i duchem zasekávala a vracela o osm let zpátky, někam do přízemí dozadu. tam, co je z okna vidět výtah z domu naproti. Domů jsem šla přes Kampu a Modrou lišku pěšky až na Hradčanskou a pak z Petřin dolů myší dírou do Vokovic (vždycky se tam tak trochu bojím jít, ale když sejdu k Evropský, říkám si, že vlastně není čeho se bát). Do pochodu mi hráli staří dobří Rolling Stones – Surprise, Surprise, Under the Boardwalk, She´s a Rainbow, Time Is On My Side, Under My Thumb, Congratulations, If You Need Me, Angie, Ruby Thuesday, tyjo, měla jsem pocit, že takhle bych došla třeba až do Plzně.