Na Dana Bártu a jeho svatou trojici Balzar-Mácha-Slavíček do Švanďáku jsme původně měli jít i s mámou. Dostala ale nový lék, který ji položil víc, než si myslela, a tak musela zůstat doma. Pokaždý žasnu, jake je Bárta nterpret. Hovoří znakovou řečí a tančí jako při epileptickým záchvatu, al etřeba taková I Fall In Love Too Easily je poklad, živá nádhera. Tak jsme to mamince vyprávěli, byla s náma loni v Městský knihovně, leccos si tedy pamatovala.
Tuhle jsem poslouchala Starýho psa. Hrál nádhernou skladbu od Avishai Cohena, díky psovi jsem objevila onu parádní desku Continuo. Taky čistá radost z muziky. Přenesla jsem si kazeťák z pokoje do koupelny, ano, to je to správné místo.
Včera večírek Arga na Kampě, čtení Davida ani Hakla jsme nestlihli, ale i tak jsme si s Honzou Čápem a jeho přáteli udělali hezkej večer. Zdá se mi, že jsem vypila trochu víc vína, i když objektivně vzato, s vodou to bylo mininálně jedna k jedné. Haklův Let čarodějnice ve mně zanechal stopu, která brzy zmizí. Davida si musím koupit.
Jela jsem do práce a z práce na kole, poprvé jsem nezabloudila. Pozvolný stoupání lepší než strmý stoupání, delší cesta lepší než kratší.
Johančin byt v Kobylisích, kde jsme se s holkama sešly v pondělí, má krásnej výhled na Prahu. Seděly jsme chvíli uvnitř, chvíli na balkoně, a mluvily o všem a o ničem. Už mě nebaví žít cizí životy, natahovat krk a souhlasně přikyvovat nebo si dělat na věci názor. Mám toho právě po ten nataženej krk.
I proto jsem šla ve středu s Honzou na pivo a na fotbal (smile) místo do Bluessklepu na muziku. Nechtělo se mi kazit si dojem z Bárty jiným jazzem, pěkně to ve mě doznívá. Byl to milej večer, moc milej, nikdy bych si nemyslela, že skrzeva síť člověk může najít blízkou duši, tedy na první a druhý pohled blízkou. Další pohledy jsou ve vývinu, uvidíme, jak to dopadne, kam to dojde, jak se to vyvrbí. Je to mírný a neinvazivní, ale příjemný.