a já jedu zítra na tábor. Na naše nové tábořiště do jižních Čech. Těším se, moc se těším, a vlastně se těším i tehdy,když bude pršet.
Dostala jsem v empétrojkách nové Živé kvety. Sotva vydali jednu desku, už mají další. Je pořád stejně vzdorovitá, plná systémový beznaděje, vzteku a podivný (ne)lásky. Až moc tam tý beznaděje-je. Ale svět přece neni takhle černej. Mudrymudrymudry. Nebo je?
Každopádně ta deska mě umcaracacaca baví stejně jako všechny předchozí. Kvetáci, jak říká kamarád David z Bratislavy, skládají dobrý melodie, i zvuk je fajn. Kdyby Lucia nepřemýšlela tak tmavě, řeknu, že je to barevná deska.