Kdo není pro knihovnu na Letné, je kulturní barbar, malý Čech, zabedněnec, technokrat. Výborně o tom napsala třeba Linda Kholová v Reflexu.
Když vyhlásili chobotnici vítězkou, neměla jsem žádný názor. Jen jsem věděla, že Selfridges v Birminghamu mi přišlo v roce 2005 jako zjevení, nádhera zapracovaná do centra tohodle průmyslovýho města. S očima navrch jsem budovou projížděla po eskalátorech asi dvě hodiny a jediný, co jsem si tam mohla dovolit koupit, byla hezká propiska.
Tak jsem se šla, až přišel čas, podívat na výstavu všech návrhů knihovny do Klementina. Z finálové šestky se mi hned tři líbily víc. Nejvíc nízký, pokorný a designově dokonalý vajíčko. V kontextu dalších návrhů mi začalo být pomalu jasný, že chobotnice a její barvy a tvary prostě nejsou šálek mé kávy, stejně tak jako mi nikdy nebude slušet béžová barva, i když ta sukně byla jinak super. Na chvíli klid.
Potom souboj na politickém poli. Tak tu knihovnu neměli zvolit, neměli šít řízení Kaplickému na míru, říkáme si. Ostuda, politická ostuda, nápor na Kaplického ego, jasně. … (Až teď se ale zpětně z různých stran dozvídám to, co se málo ví. Například v Londýně je studio Future Systems spojené hlavně s Amandou Levete, jeho bývalou ženou, a Kaplického tam odborná veřejnost příliš nezná. I proto se rozešel s oběma důležitými ženami, Levete i Jiřičnou, protože samy byly úspěšné, klidné, schopné. I proto se rozhodl, že odejde zpět do Čech a zkusí to tady. Alespoň tady. Kdo by nechtěl Kaplického v domovině? I mně to tehdy přišlo jako dobrý nápad. A přijde mi to pořád jako dobrý nápad. Ale ne takhle.)
Střih. Kaplický v Dejvicích umírá (zrovna jedeme kolem autem, divná náhoda), protože ho dohnala česká malost. Nemohl třeba dostat infarkt, protože je starý? Není věk 72 let dostatečně vysoký na to, aby tělo začalo vypovídat službu? Hysterie. Jestli jsem si myslela, že máma měla na pohřbu hodně květin, tak to, co se děje kolem domu na Československé armádě, před kterým umřel, jsou tři takové pohřby. Iniciativa. Vzdávám hold mistru Kaplickému... Architekt zemřel = 100 % důvod pro stavbu knihovny. Děláme z Kaplického mučedníka, druhého Palacha. Pravda a láska opět káže. Fotbalistům ani hokejistům se teď moc nedaří, fandíme Kaplickému. Kdo nejdeš s námi, jdeš proti nám. Nepoznáš umění. Jsi malý.
Co je to vůbec za český nešvar, poukazovat na naši malost? To přeci neni nějaký všeobecný rys, stejně jako je blbost říkat "Co Čech, to muzikant" nebo "Češky jsou nejhezčí". Vždyť se stačí podívat kolem sebe a lehce zjistit, jak se s noderními stavbami pasují třeba ve Švýcarsku. Nebo v Barceloně (nemluvím o Gaudím).
Žádnou iniciativu podepisovat nebudu, nebudu nosit odznaky ani chodit na demonstrace. I když se lehce dá namítnout, že princip celé věci by za protest stál – nebude se stavět knihovna, která vyhrála řízení. Kromě toho, že jsem proti hysterii, nelíbí se mi ale ani barevná kombinace, neskutečný rozmach (jak moc by ta budova byla úsporná?), tvary – a hlavně tedostatek jakékoliv pokory, pramenící podle mě z nedostatku pokory Kaplického. Je to jako nacpat do červený krabice růžovýho slona, do subtilní Prahy (vyjma tu současnou rozkopanost) šlápnout obřím lyžákem prostě proto, že to tak autor chce. Že si jede svoji linii, bez ohledu na strukturu okolí. Nic s estetickým přesahem, nic "velkého". Tedy kromě toho, že knihovna je v plánech opravdu obří. A ta hysterie kolem taky.
——————
Taky mě trochu trápí Entropa. Už třeba jen to, že objekty jsou v poměru ke konstrukci titěrné. A že jméno Jansen, které Černý přiřadil holandskému výtvarníkovi, je dánské.
Lišácká by Entropa byla, kdyby byla vtipná a dotažená do detailu, včetně jmen. Kdyby se trefila do stereotypů celé Evropy, nikoliv jen našich. Našich – některých. David Černý na svém webu o Entropě píše:
Na počátku byla otázka, co vlastně o Evropě víme. O některých státech jsme informováni, o jiných známe jen nejrůznější turistická klišé. O několika nevíme v podstatě vůbec nic. Díla uměle zkonstruovaných umělců z evropské sedmadvacítky ukazují, jak obtížně a fragmentárně se může celek Evropy z perspektivy České republiky jevit.
Tak trošku se mi zdá, že tady mluví Černý za sebe. O některých státech nevíme v podstatě vůbec nic, ale copak si to nemůžeme zjistit? Entropa je klišé z perspektivy Davida Černého. Je to podobné, jako když člověk z nějakého důvodu málo čte, a pak je jeho nejooblíbenější knížka třeba ten nešťastný Alchymista. Češi, například řada zástupců iniciativy na podporu knihovny, říkají o jiných Češích, že jsou malí, zabednění. Ti, kdo to tvrdí, jinými slovy poukazují na svou chytrost a nadhled. Jenomže chytrost a nadhled v tomhle prapodivně generalizovaném českém měřítku. Vidím v tom mixérovou spirálu, cestu začarovaným kruhem.
——————-
A pak už bych taky chtěla jaro, abych konečně mohla umýt okna.
mě to přijde normálníto mě napadlo, i když o tom psala Linda Kholová. celá ta taškařice kolem knihovny (mě se teda od začátku ten návrh líbil a dost mě bavilo si představovat, jak bude taková stavba vypadat v reálu, ale to je jedno) už dávno nemá nic společnýho s racionálníma argumentama. stal se z toho ideovej a politickej boj. najednou to byl spor o malost a vysokost, mávalo se svobodou projevu a všim, co přišlo pod ruku. no a pak, když Kaplický zemřel, stal se z něj mučedník úplně pochopitelně. lidi tyhle dramata milujou, Dominik Hašek na hrad, Bobošíková do plynu. tak je to, podle mě teda, vždycky. všichni jsme v jistých ohledech zabedněný, i já mám struny, na který stačí uhodit a už mávám vlajkou: ) tak jsem se tím netrápil ani krátkodobě.
Dík, Canny.
To by bylo dobrý.
Já se nechám lehce vytočit. Ale hned jak jsem to sem napsala, tak se mi trochu ulevilo. Teď se směju, jak píšeš, že se mávalo svobodou a vším, co přišlo pod ruku. Třeba někdo mával i pórkem nebo nebo novou deskou Morrisseyho
Tvůj typický příspěvek: s něčím souhlasím stoprocentně (a líp bych to nenapsal ani na sto pokusů), s něčím ani za mák, ba úplně mě ta úvaha míjí, takže lze stěží hovořit o nesouhlasu… Vždycky mě překvapí, když se to uděje na tak malý ploše:)
Vyjadřování podpory návrhu knihovny po smrti Kaplickýho mi přijde normální, v pořádku, to jakým způsobem se naložilo s výsledkem soutěže je ostudný a je logický, že snahy o její realizaci v takovým kontexu (neakceptování výsledků soutěže- intervence bez úspěchu – smrt byť starýho, ale nikoliv tak moc starýho autora) eskalujou.jakkoli má „hysterie“ kolem knihovny podobný rysy jako třeba Nagano, nepostavila bych tyhle dvě věci vedle sebe. navíc umřít v den narození svýho dítěte je prostě masakr.sečteno dohromady není divu, že je kolem toho takový haló.je to trochu temný a magický, neni nic divnýho na tom, že tomu lidi podléhaj.