V Bille, mezi úsekek zeleniny a těstem na štrůdl.
Nějaká babička k zaměstnanci, nesoucímu pytle s cibulí: "To je dobře, že vy tady neusnete!"
Tázavé pohledy, zamrzlé pohyby.
"Jako ty naši politici. Oni tam pořád asi spí, v té sněmovně!"
Všechno je rázem jasné a každý si zas může jít po svém nákupu.
Přijel Honza z Belgie, mají tady summit. V půl devátý na večeři. Home office, taky proto, aby si mohli přijet pro skříň a odvézt si ji. Odvézt si ji do nový rodiny. Přijela sanitka pro zvířata, pet-medic nebo tak něco, a místo psa si naložili skříň. Starou dobrou ikea skříň, pět šuplíků, dvě další police, kterou jsem teď prodala přes aukro. Třetí položka, po porcelánu a dečkách. Objevuju aukru a prodávám starej život. Čas ukáže, jak to bylo správně, jestli vůbec něco ukáže.
Zpátky k jídlu. Ze svojí sbírky zvadlejch receptů jsem vykoumala, že uvařím rizoto s šafránem a lososem. Cheescake už umím zpaměti a rukolovej salát je natotata. Stejně jsem to všechno vařila asi dvě hodiny.
Táta i Honza si pochutnali.
Ve vzduchu visely nenačaté otázky,
to proto, že u stolu chyběla maminka a žádná náhradní maminka nikdy nebude,
dohromady už nás drží jen máloco,
každej se snaží hledat svoje štěstí
což je na jednu stranu jasný, na druhou smutný,
ale tak to asi má bejt
(říká si, ale má na krajíčku, protože je vlastně malá holka)
a jídlo jí ještě zbylo na zítra do krabičky do práce. Tam, co dělá šéfredaktorku.
O víkendu jsem projela na kole Šárku, Babu a Střešovice, tři části šestky, který jsou moje, naše, jsou blízký. Na Babě zvláštní pocity, jako by za záclonkou, na půl na návstěvě, na půl "dobrý den, tak já si ty boty radši zuju."
V neděli horko, skoro léto. Hrajeme s Vojtou v Suchdole tenis, nakonec docela dobrý, ale životy se nevrátěj.
Večer Berry v Akropoli, jako by sjetá vílá, franouzská hvězdička, usmívá se, zpívá a za sebou má skvělou kapelu:
Dala jsem jim tři a půl pěticípé hvězdy. Ažaž.
Sytej víkend. Jenomže kdo by věřil hladovému.