Dneska ještě jednou, protože je to potřeba.
Lepší psát někam na papírek nebo do blogu než ukvapený maily.
Dnešní Cirque Trotolla byl jako masová konzerva. Nebo lečo v krabičce, čokoláda, který nejdřív chutná a pak zjistíš, že už ji dál nemůžeš, protože se nevejdeš do kalhot. Anebo jako jedna situace z takový starý knížky, kterou jsem měla jako malá ráda, holčičce se rozcházeli rodiče a ona to pořád nějak nechtěla přijmout, až ji jednou tatínek potkal z nenadání na ulici a všechno jí to najednou a nečekaně řekl.
—–
Akrobati jsou to úžasní, vtipní a milí a jejich představení chvílema bralo dech, chvílema bylo jen na přemýšlení. Těsně před vchodem jsem zjistila, že jsem ztratila druhej lístek, tak jsme běžela k pokladně a tam vysvětluju, že mediální partnerství a kdesi cosi, popel na hlavu a pak tu hlavu skloním a vidím, že můj lístek leží pod pokladnou, přesně tam, kde jsem si myslela, že jsem ho před půl hodinou vytrousila, když jsem se pokladních na cosi ptala.
Představení jsme s Helčou dokoukaly v poloneklidu, protože jsme seděly na zkosený lavici.
Na pivo jsem už jít nechtěla, ale nakonec jedno malý nebo víno, proč ne, a tak jdeme pomalou chůzí k baru, povídáme (moje třiaomsdesátiletá babička vypěstovala asi za čtyři týdny obrovskou kytku marihuany, protože si před tím myslela, že jí to pomůže proti bolesti halvy, ale kdeže, bohužel, a tak jí zbyl jen sušenej pytlíček a tenhle obrovskej šlahoun, kterej jsem tedy otrhala a donesla odběratelům v práci).
—–
Ale zpárky k Letný. V baru sedí oni čtyři a jedna z nich, zezadu to není vidět, se za chvíli rozdvojí, bude mít kluka nebo holku (asi kluka, myslela bych si), ale když jsme se o tom v červnu bavili, tak mi to neřekl, ačkoliv jsem se na to ptala.
A teď je to zčistajasna logický a jasný, zabolelo to jenom trošku, protože hodně, to jsem si zakázala,
no jako kdybych ho potkala někde znenadání na ulici a všechno mi to najednou a nečekaně řekl.
Takže tak, mínus deset let bych to viděla.