Rizoto v krabičce

Toastovač mám doma už řadu let, měli jsme ho samosebou i u rodičů, ale leknu se pokaždý. Jak se ty toasty dělají a pak vyskočí nahoru, vždycky to se mnou trhne, jako kdybych to nečekala, jako kdybych se přistihla u něčeho, co není správný. Vím o tom tiku, tak občas chodím do vedlejší místnosti, abych ten zvuk neslyšela, ale jak mám odejít, když zrovna zalejvam čaj?

Včera jsem v kabele celej den nosila krabičku s rizotem. Skvělý houbový rizoto podle receptu takovejch jedněch gurmánů, jarní cibulka nasucho, rýži zaléváte postupně čtvrt litrem vína (víno jsem tam nedala, protože rizoto jsem vařila v neděli v poledne na chatě a pak jsem řídila domů a na Radiožurnálu říkali, pozor, pozor, zvýšené kontroly, nejezděte rychle a nepijte a kdesi cosi), litrem vývaru, rýže je pak měkoučká a nepřichycená a chutná bujónově, vedle na pánvičce si nachystáte houby (našla jsem v lese na chatě spoustu hub, řadu jsem jich taky dostala od Dany s Adamem, a pak jsem taky nasbírala spoustu borůvek, ale ty do rizota samosebou nepatří). Nakonec to všechno smícháte, posypete parmezánem a ještě před tím aplikujete tymián, když nějaký máte. Je to neskutečná dobrota, a mně kus tý dobroty zbyl. Uložila jsem ji tedy do krabičky, převezla do Prahy, že si ji sním v pondělí k večeři v práci. Jenomže jsem neměla hlad, spěchala jsem na Letní Letnou na La Putyku (fantazie, fantazie, Dyk je skvělej, všichni jsou skvělí). Chvilka jsem si říkala, že kdyby mi rizoto vypadlo z tašky, bylo by to docela trapný, přeci jen, nosit si jídlo v krabičce je tak trochu jako mít v práci na přezutí bačkory. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a já jsem si to snědla doma po Letní Letný. (Sklenka vína k tomu, toho výtečnýho ryzlinku, co mají v Plzni v Globusu už několik měsíců v akci, sleva z 99 Kč na 49 Kč. Řeknete si, to musí bejt hnusný víno, ale není, je skvělý a tentokrát jsem si koupila hned tři lahve. Domácí alkoholismus začíná až od čtyř najednou myslim.)

Zároveň jsem se kochala novejma parketama, protože nový parkety – teda starý, ale vybroušený a přeleštěny – vypadají skvěle a celej byt prosvětlujou. Už se těším, až vyřeším i druhej pokoj, ale mezi tím ještě pojedu na Kypr a do Berlína a na in-liny k Labi a doufám, že taky na chatu, protože jsem tam čím dál radši, klid, les, no signal, no wi-fi, vymaluju tam, douklidím, vykážu pavouky a třeba ještě budou růst houby. I když už nevim , co s nima, mám plnej mrazák. Nechcete někdo houby?
Ani letos jsem na MS ve whistu nepostoupila do druhého kola, ale to neva, protože to bylo tak jako tak super, vždycky mě dojímají všechny ty kostýmy a Tomášova řeč, je to hezkej zvyk, kterej se málokde vidí; tenhle turnaj má už 32 let.

Dneska ráno hráli na R1 tyhle skvělý Oasis, chtěla jsem zmáčknout poslepu tlačítko a dát je ještě jednou, jenomže tenhle zamilovanej holčičí trik v rádiu samozřejmě co? Nefunguje.
K moři od Petry Soukupový je dobrá knížka.