A tak jsem ty dvě krabičky s torecanem vzala a odnesla je na Karlák do lékárny. Hoďte je tady do tý krabice ke dveřím, říká mi magistra. Tak poděkuju a jdu ke krabici, jenomže na krabici je nápis „prošlé léky zde“. Vracím se k magistře a říkám, že ty moje léky prošlý nejsou. Oni že je ale brát nemůžou; to jen ošetřující lékař nebo obvoďák nebo tak. Chvilinku se rozmýšlím, ale jen zlomek vteřiny. Nadechnu se a vyrazím do druhýho patra. Schody stejný, dveře stejný, cedule tady. Tý upravený čekárny jsme si užili už jen chvíli. Vlezu tam, moc se nerozhlížím, i tak ale poznám, kdo má paruku, kdo je uprostřed léčby a kdo jde jenom na kontrolu. Strkám známé tváři dvě krabičky torecanovejch čípků, že jsme je nevyužili. Sestřička si je bere, prý je použijou na lůžkovém. Ano, tak nějak jsen si to představovala. Použijte naše staré torecanové čípky na lůžkovém.
Přečtěte si rozhovor s Annou K v posledním Týdnu, zbytečně se nestresujte a hlavně choďte na preventivní prohlídky, ať pak vaši blízcí nemusí vracet torecanový čípky.
Je to hrozně smutný.