Líbí se mi Lublau.
Ale to není jako novoroční předsevzetí, že si o půlnoci řeknete tak, a teď se mi od prvního ledna budou líbit Lublau. Kdepak. Lublau jsou jemnej bigbít, emoční kompromis mezi Kolowratem a ŽK. Jasně, neni to tak jednoduchý; ale jo, dneska je to tak jednoduchý jako můj impulzivní nákup. Tožiž dost se mi zalíbil i klip k Nikdy nikto, kterej jsem dneska prvně viděla přes Lublau facebook. A tak si říkam, že bych dost ráda měla jedny ze dvou Lublau doma, a tak šup šup na slnko web a šup šup, zejtra už budou na cestě do Prahy. Těším se. No a taky se sluší dodat, že ten klip je natočenej v Košicích, což je takový srdeční město na pět hodin, takže tak.
Druhé téma: Výlet do Innsbrucku.
Měli jsme jet v pondělí brzo ráno, jako že ještě odpoledne půjdeme lyžovat. Krátkozraký, žejo. Vyjeli jsme před polednem a byli jsme rádi. V noci na 25. prosince vzal někdo šídlo a prorazil mi do pravé přední dírku. V noci na 26. jsme tu pneumatiku s bráchou vyměnili krev-pot- za náhradu a 27. jsem jela k Procházkovi na správku a zpětnou montáž. OK. V půl desáté hotovo. Ještě stěrače. Už podruhý přestaly stírat. Věděla jsem, že to bude vyhozená pojistka (jak povídal pan automechanik ze sousedství, kterej mi ji prvně měnil). Nojo, v Renaultu to vyměnili podruhý, ale stěrač pořád nefungoval. Co těd? fňukala jsem v čekárně. Venku sněžilo, týden volna a my jsme chtěli jet na hory, víte, taková malá dovolená, teď budem muset bejt doma. Hm, tak to bez stěrače jet nemůžete, žejo, říká pán, co vyřizuje zakázky. To mi to tu musíte nechat, ale díly budou nejdřív zejtra odpoledne atd. atd. Nojo, říkám já. Tak co se dá dělat. Tak já vám to tu do zítřka nechám teda. Anebo ne. Anebo jo. Tak pán sepisuje zakázku. Anebo ne. Anebo jo. Nerozhodnost je někdy dobrá věc; když už jsem asi popátý změnila názor, přiběhl mechanik, že se spletl. Funguje to.
Kámen ze srdce žuch do sněhu.
Hurá, toasty jako svačina, jablka a mandarinky do pytlíku, cédéčka do zásoby, Nezna je tu cobydup a jedeme na pyže do Innsbrucku.
Cesta byla suchá, místy mokrá. Ale po dálnici, což jsem tedy cenila. Zuby. Za necelejech sedm hodin jsem zaparkovala v krásný vilový čtvrti nad Innsbruckem. Klíč, kterej nám Jakub schoval za trám, fungoval. Všechno fungovalo. Spát jsme šli brzo, abychom byli čerství. To se na lyžích hodí.
Jenomže ráno nefungovaly stěrače. Proč ne, den jsme tedy začali v Renault servisu. Dva sněhuláci nakráčeli do vyleštěnýho showroomu, hohó, guten tag, wir hatten einen kleinen Unfall, ich denke dass es etwas mit der Sicherung ist. Es ist schon zweimal passiert. Rozhodla jsem se totiž, že nebudu srab a naopak budu mluvit německy, i kdyby Schumacher na Renaultu jezdil, „stěrač“ naštěstí ve slovníku je (der Wischer), takže všechno dobře dopadlo. Pan servisman nás poslal na druhou stranu města, do části jménem Rum, kde se nás ujal děsně hodnej Renault pán, kterej nám to opravil zadarmo a ještě nám dal jen tak čtyři pojistky, kdyby se to zase porouchalo. Vielen dank! Vielen dank panu Mirkovi, hlasu mojí nový navigace, kterou jsem dostala k třicátinám. Bez ní nevim, kde bysme byli; asi eště někde v Rumu nebo v lihu.
Nadšeni jsme dle plánu a hlasu pana MYirka vyrazili na ledovec Stubai, třitisícovka. Jako super, kdyby nebylo zataženo (což je nakonec jedno, když je dobrá nálada), a hlavně kdyby nám nebylo tak blbě. Nikdy jsem tak vysoko nebyla a nenapadlo mě, že by se tam mohlo hůř dejchat nebo tak. Původně jsem si myslela, že jsem se blbě vyspala, málo nasnídala, málo napila, moc se stresovala, ale kdepak, Neznovi se za chvíli taky začala točit hlava. Normálně jsme měli vysokohorskou nemoc. Když jsme si to takhle hezky diagnostikovali, sjeli jsme o 800 metrů níž a nahoru se už ani nepodívali.
K večeři jsme si uvařili rizoto a pro další dva dny jsme si vybrali Axamer Lizum, to je něco jako Lorem Ipsum:
…is simply dummy text of the printing and typesetting industry. Lorem Ipsum has been the industry’s standard dummy text ever since the 1500s, when an unknown printer took a galley of type and scrambled it to make a type specimen book.
Bane, hehe, Axamer Lizum je olympijský centrum s fantastickým výhledem, zubačkou až do 2300 metrů nebo tak něco a bezva sjezdovkama. A tam jsme den a půl jezdili a radovali se z hezkýho vejletu a tak, z těch věcí, ze kterejch se radujete, když jste na lyžích a máte se vůbec dobře.
Neználek to skvěle vyfotil.
Večer jsme si dali v Innsbrucku radlera a ještě před tím jsme si na náměstíčku půjčili brusle a bruslili, hmhm, po patnácti letech na ledních bruslích, ale řeknu vám, to se nezapomíná, i ve třiceti můžete bejt za krasobruslařku, když na to někdo přijde.
Nevim, jestli horší reklamu má KiKa, nebo XXXLutz, ale XXXLutz byl dost aktuální.
XXXLutz Tatatata.