Nechce se mi věřit, že by všichni ti pravdaři nečetli Canettiho.
Na co nadáváme, když nadáváme na Nightwork?
Na sebe?
Na ostatní?
Na to, že jsme se zase nachytali?
Nebo na to, že se nachytali oni a my jako jediní ne?
Na to, že ignorance is bliss,
protože ti kluci jsou o kousek, ale jiná generace?
Na to, že jsou si nebezpečně jistí, že se to nikdy nevrátí?
Na to, že nikdy nebudeme tak hezcí jako Dyk, nikdy nebudeme tak dobře zpívat a za naši smysluplnější práci nikdy nedostaneme tolik peněz a uznání navrch?
Na to, že to s masou bylo a bude vždycky tak, jak E. C. napsal?
Cože?
Už bych se na to nekonečný vymezování se za plotem z latěk ze vzácnýho dřeva vykašlala.