Hrozně hezký říkávala vždycky máma, když bylo něco hrozně hezkýho. Hrozně hezky se u toho usmívala a já jsem se zase usmívala na ní, protože to znamenalo dobrý dny, ze kterejch jsme mívali všichni radost. Mívali.
Podobně dobrý dny, i když z jinýho kraje, jsem zažila teď o
Velikonocích s kamarádama. Cesta podél Bezpráví se skoro nepočítá, ale stanice Zlín jo. Konečně ve Zlíně! Baťovy domky jako import z USA. Pak
Kroměříž, ve který zrovna vládlo léto (pozor, do autobusu do Kroměříže
neberou psy), Bystřice pod Hostýnem a potom už cesta po Hostýnských vrších.
Kdybyste to někdy chtěli
absolvovat; trasu po lyžařské magistrále Hostýn – U Tří kamenů –
Troják – Bludný – Háje – Pržno – Vsetín, dohromady tak do čtyřiceti
kilometrů, zvládne za tři dny skoro každej. A pravděpodobně bude výrazně
míň vyuzenej a ze spoda od alumatky míň studenej než my, zato o pár zážitků chudší.
Vám povídám, tyhle puťáky
jsou restart.
