Jakou opičí dráhou člověk musí projít, aby zjistil, že tudyma cesta prostě ne-a-ne-a-nevede?
Jak se to dělá, když nutně, ale-opravdu-nutně potřebujete sesynchronizovat srdce a hlavu? K čemu se to připojuje?
Je mi třicet a pořád to nevím.
Teď si říkám, že bych celýmu sklípku nejrdaši dala pár facek, ale jestli ono to spíš nebylo ponaučení k hýčkání. Kéž bych se z toho opravdu někdy ponaučila.
The Power of Orange Knickers, mimo jiné.