To není jako když se pohádáš
s někým koho máš hodně
rád
a musíš to číslo vymazat, abys nemoh zavolat, abys nebyl za
vola, abys nebyl první, kdo zavolá.
To není jak když musíš smazat číslo
protože máš tolik známej, že už nemáš místo
a vybíráš tak, ať je ti to co nejmíň líto.
To není jak když to ten blbec zase ztratil
nebo muj to ukradli nebo nezaplatil
nebo naopak má novou práci co mu dá smartphone a proplácí
hovory s ulicí
kde štěkaj jeho psi a mňoukaj kočky a hustlej žebráci.
Co já jsem byl za debila
že jsem plejtvaj svůj život pro debila
co si nezaslouží ani abysem byl zlej
vymažu to číslo, už mi nevolej.
To není že si zapomněl
proč jsi to číslo vlastně měl
jestli se ti líbíla nebos něco slíbil třeba narozeninovej
koncert v Trenčíně
To je že volaný číslo neexistuje
a to je na tom to smutný
žádný obsazený,
vypnutý není
nedostupný.
(smutný)
Včera jsme byli s Adamem na Sedmičce na Bonusovi. Jeho Náměstí míru, co ofiko vyšlo dneska, 11. 11. 2011, neni ani trochu ajťácký. Je fantastický, je živý, je blízký, je nepřepíčeně bilanční a pro mě asi osobní ježíš, teda osobní deska roku. Tyjo. Ta deska je skoro tak hezká jako moje nová kuchyně. Ale o tý asi až zejtra.