Cizí neštěstí se dobře fotí
a taky dobře čte.
Ale víte co. Někdy vyjde deska, která mě v pravej čas rozzáří.
Jdu po ulici, mám to v uších, směju se a všechno mi přijde jednoduchý, je to takovej manickej stav.
Miluju dramatický sukně a dramatický, velkolepý písničkáře.
She kisses him on Bermondsey Street
And rises high on the balls of her feet
Declares this the greatest love
Of the century
Včera jsem sice místo koncertu trénovala koledu v moll,
ale to neznamená, že se dneska nemůžu usmívat.
Tady to je.
A tady taky.
Takovýho zbytečnýho fňukání.