Jak to nenapíšu hned, tak je to napůl.
Včera jsem byla s Jiřím a jeho kamarádem Docentem na Tichý dohodě v Belmondu. Teda na Vltavské. Byla jsem tam nejmladší a měla jsem nejhezčí košili. Toť objektivní postřehy.
A subjektivně to celý bylo super.
Cizí pohled.
Večírek osamělých srdcí.
Kotva a kříž.
Bílý fáro.
Tyjo, škoda, že tohle už dneska nikdo nenapíše. Nikdy. Pokoj nebude, nikdy a nikde. Například, soudružko, existuje Bůh? Ovšemže ne, copak vás to neučili ve škole? Nojo, ve škole. Ééé, já to mám tady podél plotu blíž. Chceš tatranku, miňonku nebo stadionku?
Já nechci stejná být, to zní takhle vytržený pěkně debilně, co.
Ale co. Nemůže bejt všechno tak hezký jako ta košile.
Anebo tohle. Jemná kůže.