Už je docela večer. V troubě se peče kachna. Má noční službu, poprvé v životě.
Poprvé v životě peču kachnu! Prý to není těžké. Nevím, podívám se na to zas až ráno.
Obvykle píšu dost impulzivně. Nadchne, naštve, jedna, pět, už je to na šťopce.
Na tenhle post jsem se ale vážně těšila. Plánovala jsem ho.
Když se v Ona Dnes objevila tahle čísla (sbírám je postupně. Ještě jsem si schovala záznam o procentu žen, které se děsí, že potkají jinou ženu ve stejných šatech, ale to se mi dnes do mudrování na téma peklíčko v kanclu nehodí. Kde ta čísla vzali? Nevím, každopádně se mi zdá, že by to mohla bejt pravda), vystřihla jsem si je a napíchla na domácí nástěnku. Výstražný značky. Zdviženej ukazováček. Nebo spíš prostředníček? Připomínka roku 2011, roku simple twist of fate, roku, kterej mi nedal zadarmo ani minutu a ještě mě nakonec posadil na tři měsíce na trestnou lavici.
Mezihra
Konečně jsem začala číst knížku Zdeňka Šmída Cejch, kterou mám od Ireny půjčenou snad rok. Na straně 23 jsem narazila na pasáž, která názorně dokazuje, jak sytý hladovému nevěří, resp. jak hladový závidí sytému:
"Jak se jednou chlap ožení, nesmí koukat po jiných a kazit čistou lásku. To by to na světě vypadalo, kdyby si každý chodil, s kým chce, to věřím, jednu ženu mít doma a druhou v hospodě, já mu měl tou kudlou rovnou uříznout hlavu." 
Zásadní ponaučení pro rok 2012:
Nezačínejte si nic se: a) zadanými b) polosytými kolegy c) kteří nejedí moc masa a mají místo mozku (španělskýho právě že ne) ptáka. (Dokoukala jsem před chvílí kus Californication, takže tak, omlouvám se. Ale přijde ještě jedno sprostý slovo.)
Též bych přihodila pár předsevzezí pro rok 2012. Je jich jen jedna až pět; víte, jak to chodí s důsledností. Ale zato se už teď těšim, až je budu odškrtávat.
1. Naučit se svíčkovou. (Miluju ji, nikdy jsem ji nevařila, ale chtěla bych v ní být alespoň tak dobrá jako v bramborácích.)
2. Zahrát si na harfu. (Ne se na ni naučit, jen si zahrát. Krásně o ní tuhle povídal jeden pán, Adamův známý, na Křišťálový lupě. Tak doufám, že se za ním s Adamem vydáme.)
3. Přečíst Na větrné hůrce. (Mám moc ráda Kate Bush a její poslední deska zní podle mě jako soundtrack k týhle knížce, tak, jak ji znám z čítanek. Takže je třeba to ověřit.)
4. Přečíst Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckelberryho Finna. (Honza o nich psal dizertaci a vůbec, čas od času narážím na to, jak mi chybí v gymplácký výbavě.)
5. Naučit se používat slovo čurák v pozitivním slova smyslu (ono to půjde.)
A taky bych si přála, abych uměla přemýšlet s čistou myslí a abych dokázala nechat věci plynúť, protože tím se dá ušetřit spoustu energie, která se pak může jako do pokladničky vkládat do lidí a činností, který za to stojí.
To bych si asi přála nejvíc.
(Vyměnim za jednoho Marka Twaina. No dobře, přihazuju eště harfu.)