Baník

Je to tak. V Instinktu dočtu článek o New Order vs. Joy Division, uvědomím si, že ani doma, ani v práci ty desky nemám, jdu ke compu a z uložto to všechno postahuju. Pak mi dojde, že jsem prošvihla Amadea, a tak si stahnu ještě toho.

A teď babo raď. Je to špatně? Nebo dobře? Má ta otázka vůbec takhle znít? Je vůbec třeba se takhle ptát? Byla bych něco jako vegan, abstinent, jeptiška a Mirek Dušín dohromady, kdybych za výše jmenované zaplatila v obchodě nebo v půjčovně, když to mám po ruce a zadarmo na netu?

Brát věci zadarmo tam, kde to nikdo nekontroluje, je přirozená lidská vlastnost, nebo spíš pud. Každej sice ví, že kdyby takhle fungovalo všechno, bylo by to, jak říkají moji přidrzlejší kamarádi, na piču.
Ale protože se to každého jednoho zas tak moc netýká (vydělává si rukama v továrně a nedokáže si představit, že někdo dostane zaplaceno za myšlenky nebo za to, že dělá, co ho baví /lezou mu krkem instituce typu OSA/mysí si, že všichni tihle umělci jsou dávno za vodou/stáhl si jenom jeden dva tři čtyři filmy a do kina už se přeci stejnak nachodil ažaž), nedělá to viditelnou škodu a protože po něm celej tenhle systém chce pořád nějaký peníze – za metro, za dálniční známku, za doktora, za pivo – tak si uleví aspoň tady.

Anebo ne? Nebo je to něčím jiným? Anebo je super, že máme všechno, co potřebujeme, po ruce, a co se děje za rohem, do toho nám už nic není? Já vážně nevim.
Baník. Amen.

Logo Baníku jsem stáhla z ofiko webu klubu. Myslím, že přesně pro tyhle účely ho tam v sekci multimédia – download mají. (Taky bych si ho mohla stáhnout v křivkách, ale co bych s nim dělala, žejo.)