Modravý život*

Když pominu všechny doubravánkovský akce v Zálesí, na Šumavě jsem byla naposledy někdy před sedmi lety, ještě jsem pracovala v Lidovkách a s Pejzi jsme si udělaly dvojdenní pěší výlet Kašperské Hory – Kvilda – prameny Vltavy – kolo – domů, abych o tom mohla napsat do výletů. Jeden z mých největších novinářských úspěchů; za pár týdnů mi do redakce volal jakýsi pán, že mi mnohokrát děkuje, prý si podle mé trasy udělal s manželkou fantastickou dovolenou.

Kvilda velikonoční výlet se mi v hlavě začal rýsovat na žačátku prosince, kdy jsme se přes Šumavu vraceli z výletu z Mnichova.

Tentokrát jsme (my = přátelé táborových ohňů) stany vyměnili za skvělou chalupu manželů Vostradovských (pan Vostradovský je starosta, tak snad všechno košer, to jsme, pravda, nezkoumali. Nicméně takhle v mimosezóně chata bezva a docela levná, vřele doporučuju) a dobře jsme udělali, protože na Kvildě (ČT 24: "pan Novák si ráno obléká nejteplejší péřovku, navléká sněhule a brodí se ke své amatérské meteorologické stanici. Je šest ráno a teploměr ukazuje minus 25. Větší zima nikde v České republice není" – nebo tak něco) bylo asi mínus pět a ještě docela dost sněhu. Tolik, aby Míša s Pavlíkem a Liou v kočárku a Vlaštovkou s břichem odstoupili za pramenama Vltavy a vrátili se na Kvildu přes Bučinu, neb dál už by to nešlo. (Jak říká kamarádka Jéža, která to na Šumavě velezná, sníh je vlastně docela dobrej; když tam nejste na kole, štve vás, že musíte šlapat po asfaltkách. Já jsem si teda v kopcích směr Modrava chvílema připadala jako Na cestě. Jen jsem věděla, že tady to dopadne dobře.)

Červený holky za pramenem Vltavy

Ostatní pokračovali na Modravu; všude sníh, vítr a stromy zežhraný od kúrovce. Na Modravě jen pár běžkařů a několik turistů. Sedli jsme si na polívku a párky a kafíčko a co já vím eště do podniku, kterej sdružuje samoobsluhu a hospodu. Dobrej podnikatelskej záměr.
Nejhezčí úsek ale ještě před námi; Filipova Huť a slatiny kolem, nádhera. Alena vyprávěla, jak s dětma ve škole na angličtině zpívá Candy od Iggyho Popa, no neni to super? Jedna žačka jí pak prej do testu napsala I need a love/not Kens, jako že nechce Keny, ale vopravdový chlapy.

Filipova Huť

Trasa: Kvilda – prameny Vltavy – Modrava – Filipova Huť – Kvilda cca 22 km

V noci na neděli ještě připadlo trochu sněhu. Popojeli jsme k Srní a absolvovali zábavnej okruh vánicí. Odbočka k Hauswaldské kapli (něco jako schwarzwaldská šunka, ale opředena mýty) a pak dolů ke starému Srní, schválně, zkuste jim říct, že tam dole léto. Ve Sluneční kavárně v Srní to vypadá jako v IKEA showroomu, ale zákusky (vlastní) a horkou čokoládu (hořkou) mají fantastickou. Radostně jsme dojeli na Antýgl, odkud jsme si ještě přidali pár kiláků podél řeky Vydry k Turnerově chatě. Vypadá to tam jako ve vysokých horách a mají tam vydrýska a gigantický kočky.

Vánice po cestě okolo Srní, stráně na Antýglu a kočka na Turnerově chatě

Trasa: Srní – Hauswaldská kaple – staré Srní – Srní cca 10 km
Trasa: Antýgl – Turnerova chata – Antýgl cca 6 km

Večer jsme s holkama "malovaly" vajíčka a povídaly si o věcech.

V pondělí jsme zabalili, zaplatili, uklidili a sjeli o pár stovek metrů níž do Kašperek. Jaro!

Po nezbytný cukrárně jsme vybrali nenáročnej asi šestikilometrovej výlet – okruh "k pranýři", to vám byly výhledy. Cestou jsme potkali pána, kterej hledal poklad. Ukázal nám minci z 18. století, tak jsme mu popřáli good luck a šourali se dál. Les voněl a louka byla jarně mokrá, do sluníčka se dalo mžourat tak akorát, protože za chvíli zafoukal studenej vítr. Nejmalebnější kostel sv. Mikuláše, tam už jaro přišlo nadobro.

Cestou alejí k autu mi Alena s Brtníkem vyprávěli o výletu na Altaj. Jsou výlety, který bych nechtěla absolvovat nikdy, třeba výlet s cepínama a mačkama na Altaj.

Ale jsou výlety, který bych chtěla absolvovat zas a znova, například náš velikonoční výlet na Šumavu. Strašně ráda bych se tam brzy vrátila třeba na kolo nebo tak, spoustu míst jsme neprošli a vůbec, podle všech těch prospektů to tam musí bejt kupříkladu na podzim super, jestli to teda všechno neni jenom photoshop.

Moc hezky jsme se měli. Klidně. Zdá se mi, že takhle klidně jsem se neměla už strašně dlouho. Moc se mi ten pocit líbí (= vše jako první podvečer v lázních).

Ad lázně, jako švihák lázeňský vypadal nejvíc ze všech Babinský, který si v Písku v sekáči koupil cestou na Šumavu tuhle čupr košili.

*Termín modravý život vymyslela Alena. To aby nebyla naštvaná, že novináři všechno překroutí a ještě si přivlastní cizí myšlenky.