a čas běží. Pomalinku, táhne se to jako med, ani to neoblíznete a už je vám 32. Těším se na ten rok, a ne že to zas bude ode zdi ke zdi.
Kdybych nejela do Londýna, vlastně ani nevím, že ty narozeniny mám. Připadly na neděli. Oslava v práci (u nás se pořád něco slaví a taky se tam pořád pije víno) – už podruhý za sebou ji nechci, takže žádný vyvolávání. Doma jsem už dřív dostala rakev na auto, protože se v březnu chystám na velký hory do Francie (poprvé, jupí). S kamarádama to chci slavit zas až příště, doufám, že všichni přijdou v přestrojení za Ježíše.
Ale v Londýně to bylo s holkama samo sebou super, fantastická procházka podél Butler´s Wharf, večeře v japonský restauraci a víno ze Sainsbury´s. Hezký čtyři dny, i když míň intenzivní něž v létě.
Ta kachnolabutí série je super