You can tell everyone I´ve got your number, son
Máme starosti s babičkou a krom toho procházím hluchým a němým obdobím bez nadšení a inspirace. Tuhle jsem zas úplně vyndaná z práce mířila někam na spíš zbytečný večírek a nazdařbůh mačkala písničky v iPodu. Nechala jsem hrát She & Him, to je takovej pop od hérečky pro veselý holky, a pěkně mi to zdvihlo náladu.
Odbočka: Cestou z jednoho z těch večírků vezli V + B v kočáře Žofku a jak jsme povídali a dávali pozor na dítě, nevšimli jsme si, že jsme na Strašnický zapomněli Funí, to je pes. Když se pro ni B. metrem vrátil, bufetila kolem zastávky a vzorně čekala. Je to dobrej pes, ta Funí.
Dva hezký hudební zážitky: Elektrická deska Pet Shop Boys a koncert Depeche Mode v Edenu. Vzor inspirativního stárnutí, sympatický práce s energií a udržování se fit. Martin Gore z DM měl v den koncertu dvaapadesátiny, a když celej stadion při jeho akustickým bloku zvedl na domluvenej povel áčtyřky s nápisem Happy B-Day, Martin, bylo mu v orámovanejch očích vidět, jak ho to dojalo.
V očích Neila Tennanta z PSB takhle přes YouTube nevidím nic, ale tady pro Telegraph o tý nový desce mluví moc hezky.
Lukáš a Verunka se vzali. V pátek, to bylo v Grébovce a asi i všude jinde strašný vedro, je oddal děsně sympatickej a vtipnej unitariánskej farář, Verunka měla krásný šaty a náhrdelník od Zoryi a Lukáš měl krásný boty, oblek jako James Bond a kmital v kolenou, jako kdyby stál na půlicí čáře a chystal se zpívat s nároďákem hymnu. A přitom jen dal svý ženě prstýnek, pusu a bylo, hezký, dojemný, napořád.