Někdy mám pocit, že bych hory potřebovala dostávat intravenózně. A tak i když se v noci ženili všichni čerti i jejich nadřízení, vyrazila jsem za VBMP na otočku do Jizerek. Cesta rychle ubíhala, nebe se vyjasňovalo a než bys řekl karl nese asi čaj, už jsem od bytovek v Jodole uháněla směr Kristiánov. Potkali jsme se nahoře u přehrady a společně obkroužili krásnej vejlet. Na Nový Louce jsme chvíli nadávali na tloušťku úměrnou ignoranci (a místo ovocnejch knedlíků uvnitř si dali venku klobásu, která se na první pohled jevila sympatičtěji, než co pak nadělala v břiše). Je tak hezký, že hory v létě vypadají úplně jinak než hory v zimě.
Cestou do Prahy pak úřadovala průtrž mračen, zhruba taková, jaká se stahuje teď, a z Mladý Boleslavi jsem až do Prahy jela po dálnici čtyřicet kilometrů v hodině. Klobása mi taky nedala nic zadarmo.
