Ta druhá sezóna je tu, když
– musím začít přitápět v autě
– si peřinu tahám k bradě i pod zavřeným oknem
– v práci ráno místo vody do kalíšku čepuju čaj do hrnku
– prší a tma je dřív, než stačím po práci vyběhnout do lesa
Ta druhá sezóna je tu. Probíhá výměna stráží/sukní ve skříni, do botníku se místo barevnejch balerín /BB/ stěhujou barevný conversky /BC/, vymýšlím, jakej odznáček na jakou bundu, reviduju, jestli mě ještě baví červený punčocháče, a z krabice pod stropem vytahuju šátky/šály. Stejně budu nosit zas jenom tu černou.
Jeden z posledních letošních teplých víkendů byl ten minulej. Moc hezkej. Sobota: Po nákupech s Vlaštovkou, zakončeno na Smetanově nábřeží, který bylo prvně zavřený pro auta. Potkaly jsme spoustu kamarádů, povídali si, jedli dobrý cupcakes a dýňovou polívku a měli se dobře. (Cyril, můj kamarád, vyrábí cider. Koupila jsem si od něj šípkovou – šťávu jako vzpomínku na moji milou mámu, která mi jako malý holce každý zimní ráno přelívala horkej šípkovej čaj z jednoho hrnku do druhýho, abych si před odchodem do školky nespálila jazyk.) 
Neděle: Se Silvou, Kubou a Olinkou, která se plnou parou chystala ne včerejší hezkej křest v Akropoli, jsme se vydali vlakem krásnou tratí do Ústí nad Labem na půlmaraton. Nad Vysokým Ostrým vařil Krakonoš mlhu a okýnka našeho vozu bičovaly kapky, ale závod nakonec proběhl městem bez deště a krátký triko a kalhoty se vyplatily. Čas parádní (po pražský desítce 0:52:53 další osobáček 1:58:05), zážitek parádní, všechno dobrý, až na bolavý koleno. Ale ani to už nebolí. Večer rovnou na festival do Stromovky. Kieslowski byli krásní, Kittchen údernej, Bonus měl smutnej set a ještě smutnější projekce.
Ale: už od ledna mám pocit, že tenhle rok by mohl skončit docela hezky.
(…)