Celou noc poslouchat Warning Sign
a pak při tom přes den nabourat
Kdo se mi snaží potichu říct
zkus dělat věci o tochu líp?
Neřeš zas, co už se nezmění
věnuj se, prosím tě,
naplno řízení
řízení vlastního osudu
protože
tenhle rok
podruhý
za tebe
nic hasit
nebudu
Nehoda 2. 2. 2014 byla nejdřív trochu šok, kterej vystřídal pocit, že jsem kolem ní kroužila dlouho. Memento, žlutá karta, hůlkou přes prsty, vařečkou přes zadek. Dávejte si prosím vás za volantem pozor. Jsou to možná drobnosti, ale zásadní: nejezděte rychle, nepište esemesky, netelefonujte, nemalujte se, neměňte jednou rukou cédéčka, nečumte do internetu. A samozřejmě nepijte alkohol, když řídíte. Nemyslete si, že se vám nic nemůže stát. Může. Všechno je to takhle na hraně.
Z prdele klika, že se tentokrát eště vlastně nic moc nestalo a že v protisměru nejelo žádný auto. Nežít je asi blbý, ale žít s tím, že jsem někomu ublížila/někoho při-zabila je pravděpodobně nepředstavitelně horší.
