V činžáku, kde má táta aťas a kam mu občas chodím zalívat kytky, je mi vždycky trochu ouzko. Pořád nějaký cedule „zamykejte, byl zde vyrušen zloděj“, výtah jako nudle, nahoře strašidelný plechový dveře.
Dneska se stala zvláštní věc. Jak scházím z podkroví dolů, všimnu si, že v jedněch dveřích jsou klíče v zámku zvenku. Hlavou mi bleskl film Krásno, kterej jsem viděla nedávno a v kde hrajou klíče v zámku trochu strašidelnou roli. Tak se vracím o pár schodů zpátky a zvoním, abych rodinu na klíče upozornila. Zvoním jen jednou, protože dvakrát mi to přijde moc naléhavý a taky familiérní. Navíc se to dost rozléhá. Nemocniční ticho vs. bytovej zvonek, znáte to.
A nic.
Asi jsem tam měla rovnou vlézt.
Tak ještě chvíli okouním a natahuju uši, jestlipak vevnitř někdo našlapuje ke kukátku, vidí skrz něj cizí holku a říká si co ta tady chce? Od jehovistů? Od vysavačů na páru? Od falešný teplárenský? Tak se otočím a jdu pryč. Na parapetu o půl patra níž sedí místo kytky panenka s velkejma očima a rokokovejma šatama, vždyť říkám, divný dům.