Archiv rubriky: Nezařazené

Bílé Karpaty (2. – 4. 4. 2010.)

O víkendu jsem dělala to, co teď umí nejlíp. Byla to taková kompilace. Koláž. Nový kalhoty se záplatou na koleni.

V pátek odpoledne jsem vyrazila na Code Mode. Lidi, co tam míří, poznám už v metru. V karlínské hale přehršle barev a střihů a vzorů a extravagance, až se musím smát, co si na sebe ty návrhářky všechno neoblečou. U stánků spousta zajímavejch věcí, některý jsou mi blíž, některý dál, ale tak to je se vším (tagvelkapravda), žejo, nakonec si kupuju jeden čtvercovej odznak music a dvě sukně. Jedna je světle modrá a je na ní autobus a šipky, výtvarnice Klára, sympatická návrhářka, mi říká, jak jsem si dobře vybrala a že už se nikdy v životě nebude s žádnou sukní takhle piplat. Mám radost, protože ta sukně má nejlepší zip, co jsem kdy na jakým kusu oblečení měla, a navíc mi, myslím, docela sluší. Je taková pouzdrová.
Druhá sukně je nepouzdrová a jemná, má na sobě spoustu kytiček a taky pár knoflíků a místo zipu gumu, takže do ní zase klidně můžu ztloustnout anebo mít dítě nebo si za ní nacpat polštář nebo cokoliv. V karlínské hale nemají zrcadla, to je logické, kde by se tam vzala, ale ani já jsem už na tuhle druhou sukni neměla dost peněz, protože normálně si na Code Mode "tolik" věcí nekupuju. Tentokrát jsem ale dostala stovku slevu, prý sleva za tmu. Tak bezva. Doma jsem si udělala orientační přepočet, třicátá čtvrtá jarno-letno-podzimní sukně, to není normální, ale holt je to tak. Kdyby si mě třeba chtěla přijet natočit Nova, klidně může.

V sobotu jsem si na sebe oblíkla tu novou kytičkovou sukni, vzala si francouzskej košík a šla s kamarádama na Kulaťák na farmářskej trh. Všude spousta lidí a fronty, ale sympatický, pěkná společenská událost, několik dobrot – třeba jablečnej mošt za třicet korun nebo pytlík mrkví za šest. Po delší době jsem zase potkala Fešáka, říkal, že má večer službu a že bude dělat vstup z miss. Kdybych se přihlásila, prý to pojmenujeme Oči na Šťopkách, napsal mi pak v sms, což mě rozesmálo, ale kdepak, nejvíc oči na šťopkách měli ti, kdo viděli Fešáka poprvé v životě v obleku.

Na brusle ani na venkovní běhání sice nebyl čas, ale na hřbitov i návštěvu babičky a její skvělou polívku a taky na zahradnictví Chládek čas byl.
Netradiční výlet na Dialog s maminkou ve Hvězdě. Petr Nikl versus Libuše Niklová. Po druhém patře běhala paní kustodka se smetáčkem v ruce, spiklenecky na mě mrkala a zároveň si dělala hlavu, kam se jí to ten pan Nikl zase zaběhl. Celý to vypadalo jako Alenka od Švankmajera z videokazety. Chyběl akorát bílý králík.
V neděli jsem kreslila a psala a dovela k dokonalosti ty domácký kytky, to jsem zvědavá, jak dlouho to všechno vydrží. Z Belgie přiltěl v doprovodu babičky Ivy a dědy Jirky Mikšánek. Vezla jsem je přes celou Prahu do Strašnic. Mikša je brouček, otevírá dveře za jízdy, hlásí, co vidí z okna a do toho se směje a mrká těma svejma obrovskejma řasama. Říkal vám už někdo, že děti jsou radost?
Cestou zpátky jsem se stavila v UMPRUM muzeu na 200 dm3 dechu/hračkách Libuše Niklové. Blízkej svět, hezkej svět, hezká instalace.
Venku vítr a déšť, uvnitř guma a plast.
To nemusí bejt za každou cenu ošklivý.

A pak jsem trénovala na kytaru, protože to vypadalo, že dneska budu v Šárce u ohně žůbox, ale kdepak, prší a hvězdy na plakátě blednou, takže zase někdy příště. Jako novinky jsem tentokrát měla nachystaný Kočky od Nerezu a 21 Guns od Green Day, ale to přeci není písnička, kterou by chtěli skauti poslouchat u táborových ohňů. Kontinuálně se chystam na Fire and Rain v Kalandrově verzi, ale nikdy nevydržím zpívat všechny tři sloky, protože jsem nervózní z toho, že se ostatní nepřidávaj. Je třeba to odbourat, protože tohle je jedna z nejhezčích písniček ever. Stejně tak ten výběr s ASPM 1982 – 1990, co nachystala Kalandrova dcera, je to totiž výběr očima tátovy holky a do té míry, jak ho můžu chápat a ocenit, ho taky chápu a cením. Kalandra jako písničkář je pro mě výjimečnej.
Tahle tam sice není, ale myslím, že to vůbec nevadí.
(Ten obraz je špatnej a já to vím a nic proti tomu nedělám.)
V Doubravánku řádí těhotenskej virus, neposkvrněný početí, je třeba si dát pozor. Anebo to nechat bejt. Možná je to tak lepší. Určitě lepší.
Lepší, řekl by Marek.
Řekla bych, že dobrý, řekla by maminka.

Už několikátej rok to dělám stejně. V lednu si napíšu seznam evropských měst, do kterých bych se ten rok chtěla jet podívat, a jeden prázdninovej cíl. Pak přijde na řadu shortlist. Nakonec si zamluvím dovolenou nebo naplánuju víkend, koupím dopředu letenku, aby byla levná, zařídím ubytování a těším se. Celý dny potom v daném městě chodím, třeba osm hodin v kuse, dívám se, kreslím si nebo fotím, někdy taky nakupuju, skvěle si u toho odpočinu a navíc mám pocit, že jsem tam byla.
Letos mám takhle v plánu Řím a Oslo. O prázdninách nevím, ráda bych třeba autem projela Toskánsko, prochodila Korsiku, podívala se na sever Finska, projela pořádně Provence. Ale bůh ví, co bude v létě, žejo. Asiže léto.

V březnu jsem nicméně vyrazila do Říma. A bylo to samozřejmě super.
Vedu si takovej cestovatelskej deníček, píšu si do něj, hodně kreslím a lepím, podle nálady. Římu patří tyhle postřehy:
Řím je halaba. Řím je chaos v součtu s historickým řádem. Řím je flamendr, kterej nezavírá. Řím je seladon ve vintage sáčku. Řím je odpadkovej koš za dveřma paláce. Řím jsou šaty z Marks and Spencer (a Paříž šaty ze Zary). Řím je starorůžová s hnědou. Řím jsou puchýře z bot. Řím je krása ve středním věku. Řím je skoro nestihnutý letadlo. Řím je kafe a croissant v běhu. Řím je jaro, když doma stavíme sněhuláky. Řím jsou stávky a davy turistů. Řím je vážně skvělá pizza a zmrzka na každém roku. Řím jsou reprodukovaní Depešáci. Řím jsou čtyři hezký dny v březnu. Kdybyste někdy jeli do Říma, tohle je moje desítka doporučenejch míst. Řadu nepřehlídnete, to je jasný, ale do některejch byste se třeba jen tak nedostali, kdyby vám je někdo nepředložil na tácku. Jako mně kamarádka Jana, která v Římě žije a která mi na půl dne udělala průvodkyni.

Čtvrť Trastevere (a všechna ta náměstíčka s kavárnama a malejma restauracema a takovým tím sexy nepořádkem a úzkejma uličkama.)
Koloseum (normálně na katalogový památky moc nejsem, ale Koloseum, byť jsem nešla dovnitř, mě hodně "bavilo". Má skvělej tvar a je menší, než jsem si myslela.)
Piazza di Popolo (ústí do něj nákupní Corso, při zapadu slunce má nádehrnou barvu a všechny ty antique a vintage obchody v okolních uličkách jsou inspirativní. Fotka.)
Edward Hopper (ten tam normálně nežije. Je to americkej výtvarník, přdstavitel tamní varianty nový věcnosti, který umřel v roce 1967 a kterýho mám hrozně moc ráda. V Římě zrovna probíhala jeho retrospektiva.)
Bazlika sv. Pavla (bazilika na béčku, mimo centrum. Její zahrada je detašovaný pracoviště ráje a interiéry božský. Málem mi kvůli ní uletělo letadlo.)
Piazza Navona (a okolí =pure Řím se vším všudy. Noční život! a přes den trh)
Borghese (obrovská zahrada s řadou galerií, taková veliká Stromovka. Měla jsem pocit, jako kdybych se procházela v polopaříži 19. století. Villu Borgese jsem stihla v nádherným světle.)
Vatikán a Andělský hrad (katalog číslo 1, fronta na svatého Petra, ale například Baldachýn uvnitř mě vážně fascinoval. Poslušně jsem obešla všechny špeky a ani jsem nezlobila. Silnej zážitek.)
Španělské schody (katalog číslo 3, ale vyhlídka nad nima je boží. Nejlepší výhled, nejdražší značky. Fotka nahoře.)
Porta Portese (a neděle. Nejdelší trh, který mi mimo jiné zachránil zbytek římské kariéry. Koupila jsem si tu totiž volné boty za deset euro. A taky mi přinesl náhrdelník a šaty, který jsem teď prodala přes Aukro, protože mi nebyly. Zato ten náhrdelník je bezva. Z trhu je to jen kousek právě do Trastevere.)

Řím se vážně vyvedl. Líbí se mi ten jejich nic-nespěchá-a-neni-problém-objednej-si-zaplať támhle-u pokladny způsob života, i když jen za ty necelý čtyři dny dvakrát nejelo metro (jednou stávka, jednou domnělá bomba). Mám ráda Itálii. A ten jazyk. Měla bych se ho víc učit. Nojo, měla bych.
Ale teď se těším do Bílých Karpat, kam jedeme s kamaráda o Velikonocích. A v květnu do toho Osla. Hopla.

nejvíc unavená, nasazuju si brejle. Teˇˇd. Zlobí mi tu klávesnice, a proto nemůžu psát ˇˇt a ˇˇd a tyhle.
Dneska jsem šla na chvíli pracovat dolů na zahrádku. Máme krásnou zahrádku. Svítilo slunce a sedě (sedíc, sedíce) na květinovém hrazení, napsala jsem recenzi na novou Amy Macdonald. Dostala tři hvězdy.

Chtěla bych více pracovat na zahrádce.
O víkendu si pojedu do nejlepšího zahradnickýho centra široko daleko koupit kytky na balkon, jupí.