Venku vítr a déšť, uvnitř guma a plast

O víkendu jsem dělala to, co teď umí nejlíp. Byla to taková kompilace. Koláž. Nový kalhoty se záplatou na koleni.

V pátek odpoledne jsem vyrazila na Code Mode. Lidi, co tam míří, poznám už v metru. V karlínské hale přehršle barev a střihů a vzorů a extravagance, až se musím smát, co si na sebe ty návrhářky všechno neoblečou. U stánků spousta zajímavejch věcí, některý jsou mi blíž, některý dál, ale tak to je se vším (tagvelkapravda), žejo, nakonec si kupuju jeden čtvercovej odznak music a dvě sukně. Jedna je světle modrá a je na ní autobus a šipky, výtvarnice Klára, sympatická návrhářka, mi říká, jak jsem si dobře vybrala a že už se nikdy v životě nebude s žádnou sukní takhle piplat. Mám radost, protože ta sukně má nejlepší zip, co jsem kdy na jakým kusu oblečení měla, a navíc mi, myslím, docela sluší. Je taková pouzdrová.
Druhá sukně je nepouzdrová a jemná, má na sobě spoustu kytiček a taky pár knoflíků a místo zipu gumu, takže do ní zase klidně můžu ztloustnout anebo mít dítě nebo si za ní nacpat polštář nebo cokoliv. V karlínské hale nemají zrcadla, to je logické, kde by se tam vzala, ale ani já jsem už na tuhle druhou sukni neměla dost peněz, protože normálně si na Code Mode "tolik" věcí nekupuju. Tentokrát jsem ale dostala stovku slevu, prý sleva za tmu. Tak bezva. Doma jsem si udělala orientační přepočet, třicátá čtvrtá jarno-letno-podzimní sukně, to není normální, ale holt je to tak. Kdyby si mě třeba chtěla přijet natočit Nova, klidně může.

V sobotu jsem si na sebe oblíkla tu novou kytičkovou sukni, vzala si francouzskej košík a šla s kamarádama na Kulaťák na farmářskej trh. Všude spousta lidí a fronty, ale sympatický, pěkná společenská událost, několik dobrot – třeba jablečnej mošt za třicet korun nebo pytlík mrkví za šest. Po delší době jsem zase potkala Fešáka, říkal, že má večer službu a že bude dělat vstup z miss. Kdybych se přihlásila, prý to pojmenujeme Oči na Šťopkách, napsal mi pak v sms, což mě rozesmálo, ale kdepak, nejvíc oči na šťopkách měli ti, kdo viděli Fešáka poprvé v životě v obleku.

Na brusle ani na venkovní běhání sice nebyl čas, ale na hřbitov i návštěvu babičky a její skvělou polívku a taky na zahradnictví Chládek čas byl.
Netradiční výlet na Dialog s maminkou ve Hvězdě. Petr Nikl versus Libuše Niklová. Po druhém patře běhala paní kustodka se smetáčkem v ruce, spiklenecky na mě mrkala a zároveň si dělala hlavu, kam se jí to ten pan Nikl zase zaběhl. Celý to vypadalo jako Alenka od Švankmajera z videokazety. Chyběl akorát bílý králík.
V neděli jsem kreslila a psala a dovela k dokonalosti ty domácký kytky, to jsem zvědavá, jak dlouho to všechno vydrží. Z Belgie přiltěl v doprovodu babičky Ivy a dědy Jirky Mikšánek. Vezla jsem je přes celou Prahu do Strašnic. Mikša je brouček, otevírá dveře za jízdy, hlásí, co vidí z okna a do toho se směje a mrká těma svejma obrovskejma řasama. Říkal vám už někdo, že děti jsou radost?
Cestou zpátky jsem se stavila v UMPRUM muzeu na 200 dm3 dechu/hračkách Libuše Niklové. Blízkej svět, hezkej svět, hezká instalace.
Venku vítr a déšť, uvnitř guma a plast.
To nemusí bejt za každou cenu ošklivý.

A pak jsem trénovala na kytaru, protože to vypadalo, že dneska budu v Šárce u ohně žůbox, ale kdepak, prší a hvězdy na plakátě blednou, takže zase někdy příště. Jako novinky jsem tentokrát měla nachystaný Kočky od Nerezu a 21 Guns od Green Day, ale to přeci není písnička, kterou by chtěli skauti poslouchat u táborových ohňů. Kontinuálně se chystam na Fire and Rain v Kalandrově verzi, ale nikdy nevydržím zpívat všechny tři sloky, protože jsem nervózní z toho, že se ostatní nepřidávaj. Je třeba to odbourat, protože tohle je jedna z nejhezčích písniček ever. Stejně tak ten výběr s ASPM 1982 – 1990, co nachystala Kalandrova dcera, je to totiž výběr očima tátovy holky a do té míry, jak ho můžu chápat a ocenit, ho taky chápu a cením. Kalandra jako písničkář je pro mě výjimečnej.
Tahle tam sice není, ale myslím, že to vůbec nevadí.
(Ten obraz je špatnej a já to vím a nic proti tomu nedělám.)
V Doubravánku řádí těhotenskej virus, neposkvrněný početí, je třeba si dát pozor. Anebo to nechat bejt. Možná je to tak lepší. Určitě lepší.
Lepší, řekl by Marek.
Řekla bych, že dobrý, řekla by maminka.