Už několikátej rok to dělám stejně. V lednu si napíšu seznam evropských měst, do kterých bych se ten rok chtěla jet podívat, a jeden prázdninovej cíl. Pak přijde na řadu shortlist. Nakonec si zamluvím dovolenou nebo naplánuju víkend, koupím dopředu letenku, aby byla levná, zařídím ubytování a těším se. Celý dny potom v daném městě chodím, třeba osm hodin v kuse, dívám se, kreslím si nebo fotím, někdy taky nakupuju, skvěle si u toho odpočinu a navíc mám pocit, že jsem tam byla.
Letos mám takhle v plánu Řím a Oslo. O prázdninách nevím, ráda bych třeba autem projela Toskánsko, prochodila Korsiku, podívala se na sever Finska, projela pořádně Provence. Ale bůh ví, co bude v létě, žejo. Asiže léto.
V březnu jsem nicméně vyrazila do Říma. A bylo to samozřejmě super.
Vedu si takovej cestovatelskej deníček, píšu si do něj, hodně kreslím a lepím, podle nálady. Římu patří tyhle postřehy:
Řím je halaba. Řím je chaos v součtu s historickým řádem. Řím je flamendr, kterej nezavírá. Řím je seladon ve vintage sáčku. Řím je odpadkovej koš za dveřma paláce. Řím jsou šaty z Marks and Spencer (a Paříž šaty ze Zary). Řím je starorůžová s hnědou. Řím jsou puchýře z bot. Řím je krása ve středním věku. Řím je skoro nestihnutý letadlo. Řím je kafe a croissant v běhu. Řím je jaro, když doma stavíme sněhuláky. Řím jsou stávky a davy turistů. Řím je vážně skvělá pizza a zmrzka na každém roku. Řím jsou reprodukovaní Depešáci. Řím jsou čtyři hezký dny v březnu. Kdybyste někdy jeli do Říma, tohle je moje desítka doporučenejch míst. Řadu nepřehlídnete, to je jasný, ale do některejch byste se třeba jen tak nedostali, kdyby vám je někdo nepředložil na tácku. Jako mně kamarádka Jana, která v Římě žije a která mi na půl dne udělala průvodkyni.
Čtvrť Trastevere (a všechna ta náměstíčka s kavárnama a malejma restauracema a takovým tím sexy nepořádkem a úzkejma uličkama.)
Koloseum (normálně na katalogový památky moc nejsem, ale Koloseum, byť jsem nešla dovnitř, mě hodně "bavilo". Má skvělej tvar 
a je menší, než jsem si myslela.)
Piazza di Popolo (ústí do něj nákupní Corso, při zapadu slunce má nádehrnou barvu a všechny ty antique a vintage obchody v okolních uličkách jsou inspirativní. Fotka.)
Edward Hopper (ten tam normálně nežije. Je to americkej výtvarník, přdstavitel tamní varianty nový věcnosti, který umřel v roce 1967 a kterýho mám hrozně moc ráda. V Římě zrovna probíhala jeho retrospektiva.)
Bazlika sv. Pavla (bazilika na béčku, mimo centrum. Její zahrada je detašovaný pracoviště ráje a interiéry božský. Málem mi kvůli ní uletělo letadlo.)
Piazza Navona (a okolí =pure Řím se vším všudy. Noční život! a přes den trh)
Borghese (obrovská zahrada s řadou galerií, taková veliká Stromovka. Měla jsem pocit, jako kdybych se procházela v polopaříži 19. století. Villu Borgese jsem stihla v nádherným světle.)
Vatikán a Andělský hrad (katalog číslo 1, fronta na svatého Petra, ale například Baldachýn uvnitř mě vážně fascinoval. Poslušně jsem obešla všechny špeky a ani jsem nezlobila. Silnej zážitek.)
Španělské schody (katalog číslo 3, ale vyhlídka nad nima je boží. Nejlepší výhled, nejdražší značky. Fotka nahoře.)
Porta Portese (a neděle. Nejdelší trh, který mi mimo jiné zachránil zbytek římské kariéry. Koupila jsem si tu totiž volné boty za deset euro. A taky mi přinesl náhrdelník a šaty, který jsem teď prodala přes Aukro, protože mi nebyly. Zato ten náhrdelník je bezva. Z trhu je to jen kousek právě do Trastevere.)
Řím se vážně vyvedl. Líbí se mi ten jejich nic-nespěchá-a-neni-problém-objednej-si-zaplať támhle-u pokladny způsob života, i když jen za ty necelý čtyři dny dvakrát nejelo metro (jednou stávka, jednou domnělá bomba). Mám ráda Itálii. A ten jazyk. Měla bych se ho víc učit. Nojo, měla bych.
Ale teď se těším do Bílých Karpat, kam jedeme s kamaráda o Velikonocích. A v květnu do toho Osla. Hopla.